• GALIMARD: Accroche-Coeur (almond gingerbread)

Neříkejte, že vás ta zima taky neseje! Říkám si: kouknu na fotky, jak je jinde hezky teplo, zatímco já jsem dnes večer musela večer škrábat led z bočního skla plastovou krabičkou od DVD s našimi TV spoty (Svatý Železný Vladimíre, já vím, že Ty to vidíš, odpusť…). Tak třeba…Lanzarote v zimě! Šáhnu a první, co jsem vylovila, fuj, na letišti nám škrábali led z boku letadla, že jsem se na to.

Zima!

Zima!

GALIMARD: Accroche-Coeur Romana Granatova

Při zvětšení uvidíte rampouchy na křídle, disgusting!

No ale! Našla jsemjednu fotku, která vás zaručeně pobaví: poprvé a naposledy, pod silným vlivem hormonů a nátlakem muže a batolete upekla PERNÍČEK. Pochopte: NIKDY nepeču. Jsem totálně pekařsko-cukrářsky slepá, nedokážu ani naplnit pekárnu hotovou směsí tak, aby z toho bylo něco jiného než kámen nebo hrnečku vař, kup novou pekárnu. Takže mělo dojít k mému OPUSU MAGNA.

Perníková chloupka u nás nikoho nezajímá, žije tu fanatik do Mašinky Tomáše a jeho přátel, co by maminka neudělala pro rozzářená očička mimíska u stromečku. Podotýkám, že jsme domácnost bez cukru a přidaných tuků a poněkud bio, tedy jsem nejen pekla BEZ, ale i vařila POVIDLA BEZ. Už to byla dost legranda (12 hodin dušení sušených švestek v pekárně za půlhodinového znovuzapínaní; celou noc jsem měla halušky a v půlhodinových intervalech jsem s cuknutím vystřelila v posteli do sedu; dodnes jsem na ďáblův přístroj nesáhla), což mne mělo varovat, ale neuposlechla jsem instinkty. Škoda, mohla jsem prožít svátky se sebevědomím. Podle Babicova principu „nemáš-li svíčkovou, vraž tam párek“ jsem nahradila postupně všechny ingredience až na mouku (ale i ta byla žitná), olej a cukr jsem vynechala úplně, perníkové koření umíchala z povolených bio ingrediencí. Vlastně jo, vajíčko tam bylo originál (bio). Jistě chápete, že když jsem musela vyřadit mlíko (ve prospěch Nutrilonu Antialergic), prášek do pečiva etc., tak jsem musela eliminovat i rum. Plnou dávku prdopeče jsem ale nesežrala jen tak…

Když se mi podařilo jakž-takž vystřízlivět, těsto bylo akorát rozleželé. Uválela jsem placku a čerstvě zakoupenýma formičkama Tescoma jsem s vidinou šťastného maniaka povykrajovala předepsané tvary. Že těsto bez oleje a cukru jaksi nedrží pohromadě vám nemusím asi líčit, ale ty zkuené součástky se různě pokroutily při přenášení na plech. Pečení bez závad, netěště se na syrové či připečené těsto. Po vychladnutí došlo na dekoraci – ale ČÍM? Cukrovo-bílková poleva ani čokoláda nepřicházejí do úvahy, chemické hotové polevy taky ne…po několiak alchymistických kuchyňských pokusech jsem vzniklé zlato vyklepala do výlevky a rozmíchala (zakázané) kakao ve vodě. Jo, vím, osobní prohra, ale ať si spratek zvyká na alergen…a stejně tím nešlo malovat. Ale to už bylo spíš rukama, viz úvod. Krizovka nadešla, když jsem se po dvou hodinách jala slepovat zaschlé dílečky. Nejen, že při pokroucení způsobené přenosem na plech díly vůbec nelícovaly, například uhlák drhnul břichem o pražce a druhý vagón měl kola mimoběžná jak kulhavá kobylka, ale jak jsem si hezky dílky rozložila po stole, tak jak jsem je hezky vykrojila (ten rum je dnes obzvláště lahodný!), tak jsem u všech pomalovala stejnou stranu. Čili při slepení jsem zadní malůvku zalepila dovnitř. Čili jde o takovou fyzikální hříčku: je to moje malé dvodimenzionální 3D dílko. Že nedržela marmeláda předpokládáte správně, ani moje domněnka „přes noc se to vsákne a rozmočí“ neklapla. Při postavení se nejprve rozjela kolečka, pak vypadl kotel a nakonec mašina lehla a pošla.

Jede, jede mašinka, dokud nechcípne...

Jede, jede mašinka, dokud nechcípne…

Sestavili jsme ji na vyfocení, aby mělo dítko památku (a já MEMENTO MORI) a pak bylo dovoleno mláděti ochutnat. Fotoaparát připraven! Dítko ulomilo komín, strčilo ho do pusy, se slovy „fuj, to já nepapám“ (je hrozně nadaný) ho hodilo pod stůl.

No, proč vám to vlastně píšu – chtěla jsem vám sem vložit takovou jednu malou recenzi na perníčkovou vůni. Poněkud úspěšněji upečenou, než to moje veledílo: Accroche-Coeur. Na a začátku držíte v ruce sladký a teplý vanilkový koláček. Vanilka, karamel a jemné perníkové kořeníčko (bio). Během několika minut se přidává něco hodně hořkého, jakoby karamel začínal hnědnout a najednou se z toho vyloupnou mandle. Postupně se rozleží a z vanilkovo mandlového perníčku se stane nápoj. Ve složení mandle napsané nejsou a já to nechápu, protože tohle je jasná gurmánská vůně: vanilkové amaretto. V téhle poloze se drží hodně dlouho, asi po hodině a půl se přidá nějaké ovoce, likér se odlehčí a odchází…
Vzhledem k tomu, kolik je vanilkových vůní s mandlemi, není tohle nápadem nic extra výjimečného – výjimečná je tou mandlovostí. Krásná orientálka v evropském kábátě na podzim i zimu, jemná, nevtíravá, rozhodně vhodná i na den do kanceláře.

Reklamy

4 thoughts on “• GALIMARD: Accroche-Coeur (almond gingerbread)

  1. Mašinka je pěkná. A vážně pěkně pomalovaná na to, že je to kakao. Chvíli jsem sice dumala, co je to ta bota mezi lokomotivou a vagónkem, ale pak jsem usoudila, že to asi bude uhlák, když je tam o něm řeč. Jako pražské dítě moc mašinky neznám…

    Accroche-Coeur se mi z balíčku vzorků Galimard líbil ještě tak nejvíc, když jsem se vyrovnala s tím, jak je to tak úporně sladké. Tobě se to nezdá strašně sladké?
    Marmeláda. Pak melasa. Melasa není zas tak sladká, je divná, trochu slaná a trochu připálená. Lékořicově připálená. V létě nastala melasová fáze rychleji, teď v zimě dlouho marmeláda s kapkou mandlové tresti. Chce to vysokou glukozovou toleranci.

    To se mi líbí

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s