• ANDREA MAACK: Severní vítr je hustý + gallery: Salt Mine Wieliczka

Moje asociace se slovem „Reykjavik“ je přímočará, vybaví se mi nálada filmů Albín jménem Nói a Andělé všehomíra. Deprese a ponurost, ocelové nebe, kamení a led, zmrzlé vlny. Čím by se tak místní nose mohl parfémově inspirovat? Mrznoucí krystalky vody (aldehydy), studený vítr (bílé pižmo), lišejníky (chypre), sem tam gejzír, sem tam sopka (bergamot). Za mne by mohla být islandskou národní vůní Eau Torride, i s tím plamenem zamrzlým v kusu ledu.

Givenchy Eau Torride

Givenchy Eau Torride
Zdroj: Givenchy

Domorodec to ale vidí poněkud jinak. Eau Torride je ještě pořád příliš živá. Andrea Maack je umělkyně a protože jak sama říká, narodila se a vyrostla „uprostřed ničeho“, její vůně jsou čistě fantazijní. Nebo někdo z vás ví, jak voní řemeslo?
Předevčírem jsem psala o umělých vůních Nu_Be, z nichž každá obsahuje jako červenou niť tón „ozónu po bouřce“ a zmiňovala jsem se, že mi připomínají tuhle sadu. Andrea Maack do každého svého flakonu vložila jako poznávací znamení, tón „mokrého uhlí“. Něco, co není cítit, vůbec není přítomno, ale vnímáte to, jako v homeopatickém léku.
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

  • Coal. Uhlí jako uhel, kterým Andrea maluje obrazy ve svém ateliéru. Má zobrazovat celý tvůrčí proces, uhel na prstech, uhel na papíře. Já v něm cítím především pepř, celé tuny nesladkého, nepálivého, suchého pepře. Je jakoby zahřátý mastnou hovězí kůží, takovou tou klasickou, ruskou a navíc je tady tón identický s artisanovským papyrem (Dzongkha, Timbuktu). Celkový dojem: orginální, teplá, nesladká pepřovka. Hodně dobrá. Na Coalu spolupracoval komerční parfumér Richard Ibanez z Robertetu, který má na svědomí nové Cabotinky, tohle je tedy z úplně jiného soudku, majstrštyk.
  • Smart. Suchá vanilka a fialkový list. Vůně má znázorňovat prázdný bílý výstavní prostor, ve kterém se postupně objevuje skrytá sexualita. Mno. Jestli se sexualita převléká za lepkavý santál, tak ano. Vcelku obyčejná kompozice, postavená na tradičních ingrediencích v pižmovém základu. Jediným zajímavým momentem je fialkový lístek, který má takovou tu uhelnou, zemitou příchuť, ale je ho tady tak malinko, že nijak zvlášť charakter vůně neobzvláštňuje. Hezká nepříliš sladká pižmová vanilka se santálem, vcelku nezajímavá, podle mne nejslabší z kolekce.
  • Craft. Původně vytvořená jako příležitostná vůně pro vernisáže maleb. Tak leda ve staré fabrice. Když jsme na strojní průmyslovce měli dílny, pro nás holky byly nejhorší práce s těmi velkými, těžkými, šedivými stroji. Absolutní vrchol hrůzy byl soustruh a frézka (nene, ne fréza, modří vědí). A Craft je soustružení ocelového válce tupým keramickým nožem při chlazení Solvaxem. Jestli by Craft měl mít maskota, byla by to tato dívka:

    Metropolis. Zdroj: imdb.com

    Metropolis.

Ledový kov s železitými tóny krve, rozpoznatelné hořké pačuli, nic víc. Ledovost způsobují aldehydy, samy o sobě nevoní, jsou jen chladivé…mrazivé. Jak tekutý dusík. A pačuli, které v 90% vůní nemůžu, ani v těch drahých, tady ve vrcholné formě: jako tmavězelená, hořká šťáva z rozdrcených stopek kopřiv. Ani náznak obvyklé zapařenosti a hniloby, které mi v ní vadí. Craft je úžasný, nevídaný. Nedokážu si představit jiné místo, kam by se dala vzít, než vernisáž na Islandu.

  • Sharp. Kresby návrhů módních šatů. Tohle je moc hezké, moderní zpracování pomerančového květu. V podstatě akord tří složek:  pomerančový květ, pomerančová kůra, bílé pižmo. Jednou ze složek jsou prý „uklidňující látky“ a sharp má být nějaký ostrý, chemický tón, který sem tam protrhne poklid. Chemická je vůně komplet, prolíná se jí kovový, studený tón, který vůni ochlazuje, výsledkem je vlažná, zředěná pomerančová limonáda v teple na terase. Jediným ostřejším tónem je vůně oleje z kůry pomeranče. Lahodná.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

  • Dark. Těžká růže. Okamžitě mi připoměla Midnight Poison. Nic jiného, než olejovitou růži tady necítím, ale je jak deka, padá dolů k zemi a ulpí na každém povrchu. Soliflor, ale zase s tím anorganickým tónem kamení, který tlumí obvyklou nektarovou sladkost růže, mohly by to být aldehydy. Ve finále studená a těžká, hustá, růžová kaše. Asi by se dala nosit i mezi lidi, jejichž kulinářským vrcholem je řízek s bramborem, svíčková s pěti a červené špagety.
  • Silk. Jo. Hedvábí. Jak se to jmenuje, tak to voní. Miluju šaty z hedvábného pongé, to je taková ta jemně lesklá, klouzavá záležitost, co po vyprání schne asi 4 minuty. Hedvábí je trochu nepoddajné, nepřilnavé, když si ho oblečete, klouže vám po kůži jako hlaďounká fólie a přitom si pořád zachovává tuhost listu supertenkého staniolu. A teď si představte tu chvilku, kdy po sprše s fialkovým šamponem sundáte z ramínka čerstvě vyprané hedvábné šaty vyprané v marseilleském mýdle a necháte si je sklouznout po zvednutých rukou přes záda ke stehnům. To je Silk. Lehoulinký závan fialek, trocha kůže, studené aldehydy a něco minerálního, co jsem si pak dohledala ve složení jako „soil tincture“. Už jsem tady o téhle složce jednou psala. Je to vůně země, hlíny, prachu poletujícícho ve slunečních paprscích za záclonou svátečního pokoje; dává se do parfémů pro dosažení studenosti, prachovosti (třeba Storer – mnišské duo, Technique Indicrete – Veloutine). V „čisté“ formě je v Dirt od Demeter Fragrance Library. Tady podporuje zemitý dojem fialky, lehkost a suchost tkaniny hedvábí. Stejně jako v Craftu nejde přesně určit složky, ale dojem Hedvábí je dokonalý. A navíc se dá bez problémů nosit, vytvoříte dojem hladké čistoty, svěžesti, bez toho, abyste někoho obtěžovali ingrediencemi, které lidi nesnášejí. Toto je přesně vůně vystihující ideál vonící ženy podle kolegy Jindřicha „žena má vonět čistotou“.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Oblíbeným matriálem umělkyně je corian (v lůně severské přírody?), ze kterého jsou také špunty na jednoduchých skleněných flakonech. Ty se pak ještě balí do buničiny. Už jsem tady popisovala svůj pozitivní sklon k různých úchylům, takže je jasné, jak se mi tahle značka líbí. Moderním termínem: je to hustý!
BTW: jak se řekne nepejorativně „úchyl“? Nechci nikoho z těch mých oblíbených úchyláků urazit a trochu se děsím, co asi leze z translatorů…

podpis

Galerie : vím, že je toho hodně, ale je neděle, máte čas a mně se neodbytně dere na mysl solný důl ve Wieličce, který by mohl posloužit za inspiraci pro příští islandské parfémy.

Advertisements

10 thoughts on “• ANDREA MAACK: Severní vítr je hustý + gallery: Salt Mine Wieliczka

  1. Na jaře se chystám do Krakowa, tak díky za krásný tip. Je v Krakowě i něco parfémově zajímavého?

    Kreativní úchyl se myslím neurazí a úchylnému úchylákovi to bude asi jedno.
    Podivín – to je milý výraz, tak trochu snílek.

    To se mi líbí

  2. Sharp prý je nejoblíbenější, říkali v Praze v butiku. Nejlepší je začátek, to jsem z ní silně cítila kvetoucí hloh a přesvědčila jsem o tom i okolí. Je pěkná, ale na tu cenu to nestačí.

    To se mi líbí

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s