• ORHAN PAMUK: Mon nom est Rouge (Sculptures Olfactives)

Dnes se stalo něco, co potřebuju sdílet: byla jsem na autogramiádě Orhana Pamuka. Orhan byl poprvé v Praze. Nebudu vám představovat jeho knížky; kdo chce nebo chtěl, tak už si je našel, není to spisovatel úplně neznámý nebo začátečník, přece jen laureát Nobelovy ceny. Jestli chcete něco vědět, tak se ptejte, ale na recenzi knížky si netroufnu, to je mnohem náročnější, než napsat o voňavce.

orhan amuk in prague romana granatova

Četla jsem všechny, co vyšly česky a nechala jsem si podepsat Muzeum nevinnosti, tu nejnovější. Mám ji čerstvou v hlavě, dočetla jsem ji asi před měsícem no a taky, po pravdě, já čtu nejvíc ve vaně a podle toho ty knížky vypadají. Tahle vyhlížela ještě tak jakože teprve po patnácti letech ve veřejné knihovně.

orhan amuk in prague romana granatova

Vyfotila jsem vám ji hned v autě. U příležitosti autogramiády jsem si koupila něco do koupele (vpravo vzadu).

Manžel říkal, že mu určitě musí udělat radost, když uvidí, že se ty jeho knížky čtou, to má svoji logiku, ale když jsem viděla ty sterilní výtisky ostatních, tak jsem začala a o tomto dobrém nápadu pochybovat.orhan amuk in prague romana granatova

Nicméně Pamuk ani nemrkl na salát a podepsal a myslím, že měl fakt radost, že je přečtená, protože mi narozdíl od ostatních připsal k názvu i rok a mrknul pak na mne (teda myslím).orhan amuk in prague romana granatova

Chtěla jsem se ho zeptat, čím se voní, ale byla jsem tak konsternovaná, že jsem se zmohla pouze na turecké poděkování (myslím, že mu to udělalo radost). Vypadá jako kluk z jeho knížek, šibalský úsměv,  jiskra v oku, vtipné poznámky jako když malý rošťák vykřikuje z lavice…myslím, že jsem se zamilovala.

Jako chápejte moji nervozitu: byla jsem jen na jedné jediné autogramiádě v životě, šla jsem na Kotvalda, místo toho tam byl Hložek, což mi zkazilo pojem „autogramiáda“ na celý život. Po dvaceti letech jsem šla znova, styděla jsem se, ale příště – příště už budu profík!

Tiše doufám, že nikdy nikoho nenapadne cokoliv od Pamuka natočit, ať to nedopadne jako Pianistka. black_mood_orhan_pamuk_romana_granatova

Chtěla jsem si původně nechat podepsat Mon nom est Rouge, ale říkala jsem si, že je to klišé, že ji budou mít všichni (neměli). orhan amuk in prague romana granatova

Takže: jestli jste už o Pamukovi slyšeli a chcete něco zkusit, doporučuji začít bestsellerem Jmenuji se Červená, Benim Adım Kırmızı, My name is Red neboli Mon nom est Rouge. V té je všechno, a pokud vás neuchvátí, nebo odradí, jako mého kolegu („nesnesu tu Orhanovu matku, hormonální zajatkyni, přenášející své frustrace na celé mužské pokolení okolo sebe, od otce, přes manžela a milence, odpírající sex jen ze zcela sentimentálníchn důvodů frustrované nerozhodnosti“), tak nemá cenu číst nic jiného.

majda bekkali romana granatova

Proč Červenou? Mon nom est Rouge má totiž zcela výjimečné postavení i v parfumerii. Krásná Majda Bekkali je totiž stejně jako já Pamukův fanoušek a podle jeho knihy Jmenuji se Červená vytvořila vůni pro svoji značku Sculptures Olfactives: zhmotnila v ní svoji představu Istanbulu 17. století. Růže, koření, kadidlo a jiné balzámy.

majda bekkali mon nom est rougeChtěla jsem si původně nechat Pamuka, až mi dorazí od Majdy vzorek; mám svoji představu o vůni i knize a jsem zvědavá, jestli ta Majdina je podobná. Kouzlo osobnosti Orhana Pamuka mne dnes ale přemohlo, tak…vy si zatím přečtěte Červenou a pak můžete srovnávat taky.

podpis_ROM

17 komentářů: „• ORHAN PAMUK: Mon nom est Rouge (Sculptures Olfactives)

  1. Raději než červenou mám černou, jinak ovšem, ze svých oblíbenců jdu taky do kolen. Když byl před pár lety na dosah Palahniuk, jako naschvál jsem onemocněla, tudíž jsem mu svůj štos salátoidních výtisků donést nemohla. A McCarthy už asi festivaly neobjíždí. Pro Kate Grenville je Evropa daleko a… a. Ta vůně, dle popisu, mě ale zajímá. Sakra. A píšeš, že červená…? :-)

    To se mi líbí

    • Červená…jo. Já jsem k tomu Pamukovi přišla strašlivou oklikou pře Wievegha, tančící derviše v Egyptě, návštěvu festivalu v Konyi, Elfriede Jelinek…to je na dlouho a hodí se to spíš jako komentář pod články na tvém webu – jednou to tam někam přilepím, slibuju. Ale jsem ráda, že ho mám. Zrovna dnes, cestou z autogramiády, jsem si uvědomila, co se mi stalo za poslední dva, tři roky: setkala jsem se s Andy Tauerem, Neelou Vermeire, dalšíma lidma z parfumerie…s hromadou lidí se stejnou životní náladou tady na blogu a v jedné internetové diskusi…a dneska ten Pamuk. TAKOVÉ celebrity. O tom se mi nikdy nezdálo a zdá se mi – zdá se mi – že mám v životě ohromné štěstí. A vlastně…teď mne napadlo: já se vlastně doopravdy jmenuju ČERVENÁ! (a modří už vědí :) )

      To se mi líbí

    • Jeho knížky jsou dostupné elektronicky, kdyby ses nedostala k výtiskům (anebo ti je ráda pošlu); doporučuju číst v jazyce, který je ti hodně blízký. Pro mne jedině v češtině, jinak bych si nedokázala vychutnat ty nuance a hříčky. doufám, že mi pak dáš vědět, jestli se ti to líbilo.

      To se mi líbí

  2. To máš krásný zážitek Romano. Mí oblíbenci jsou už po smrti. Někteří hodně dlouho. Červenou mám na doporučení mé turecké kamarádky od Vánoc doma. Četla jsem akorát Bílou Pevnost. Líbí se mi jeho styl.

    To se mi líbí

  3. Ja jsem docela dost barbar, takze tohohle autora neznam, ale na tve doporuceni hned stahuju a okulturnim si dnesni 24 hodinovou sichtu:)
    Jinak skvele napsano…a z tveho popisu a fotek je to urcite kus chlapa a to se prece vzdycky pocita:D

    To se mi líbí

  4. Flakon je nádherný, ale ta vůně je božská. A že už jsem toho načuchala. Vzorek mi po nákupu vnutila slečna v Sens Unique v Paříži. Zítra se tam vracím jak bumerang, pro Mon Nom est Rouge. Achjo..

    To se mi líbí

  5. Vůně je doufám tak dobrá, jako knížka. Románové vyjádření „boje“ franckého a herátského způsobu zobrazování, smyslu zobrazování vůbec. Občas to byla těžká filosofie. Nejvíc mi utkvěla věta, že barvy se nechápou, barvy se cítí.
    Vadilo mi, že tam bylo hodně pravopisných chyb. Zejména na začátku. Divím se, že nejsou schopni vydat dílo nositele Nobelovy ceny bez chyb.

    To se mi líbí

  6. Taky se mi líbilo, že to všechno kolem zobrazování aplikoval na život. Na to, že čas od času přichází zlom, kterému se na jednu stranu všichni brání a na druhou stranu je přitahuje. Ten vnitřní boj víra versus touha je tu moc pěkně popsán.

    To se mi líbí

    • To se prolíná všema jeho knížkama, v případě Turků je to v podstatě úplně jednoduchý střet západ vs. východ, to symbolizuje veškeré kontrasty: ve stylu života, náboženství, histroei, kultura… Pamuk umí spojit rozpolcenost národa, společnosti, z rozpolceností člověka. Je to úžasně názorné, jednoduše pochopitelné. V případě slova bych ten efekt nazvala zvukomalebnost, v případě textu nevím. „Názornost“ je málo, nevystihuje to podstatu.

      To se mi líbí

      • Ono se to dá vztáhnout na kteroukoli společnost, víru. Před námi existovaly tisíce let jiné více či méně vyspělé civilizace. Člověk je ale v tomhle pořád stejný, neměnný.
        Na Turecku je to ale vidět moc pěkně.

        To se mi líbí

  7. Pingback: SCULPTURES OLFACTIVES by MAJDA BEKKALI: Mon nom est Rouge (moje srdcová záležitost) | frangipani

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.