Niche, art, mainstream, indies, exclusifky a ty ostatní věci

Nedávno jsem se bavila s kamarádkami, které znají můj blog, ale nečtou ho:
„Víš, já vlastně nevím, o čem to tam píšeš.“
„No voňavky, to znáš, ne?“
„Jo, to je mi jasné, ale když čtu o něčem, co nazýváš nová nichovka, tak ztratím niť hned na začátku…“


Takže dnes servisní (a dlouhý) článek, pokročilí můžou přeskočit, začátečníkům doporučuji pak pokračovat v našem slovníčku.
Kategorie, do kterých řadíme (my tady na blogu) vůně, nejsou přesně vymezené a prolínají se. Nové značky, pokud nejsou marketingovým projektem existujících výrobců něčeho (Repetto), patří obvykle nezávislým (na jiné firmě) samostatným osobám a bez zázemí distribuční sítě a finanční podpory na startu podnikání startují jako niche. Cílem některých indies je dostat se do mainstreamu, zachovat si kvalitu a cenu, se kterou si vybudovali jméno, a zvýšit prodeje. Někomu se to povede, někomu ne…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

  • Mainstream

Střední proud je to, kde všichni obvykle s parfumerií začínáme. Patří sem i levné vůně prodávané v drogeriích za ceny od tří stovek, dnes obvykle sportovní nebo celebrití. Pak samozřejmě to, co nabízí parfumerie: Armani, Bvlgari, Versace, Dolce&Gabbana, Chloé, Repetto, Chanel, Hermés, YSL a Dior. Poslední čtyři jsou taková šlechta mezi mainstreamem; značky s dlouhou historií, vyšší cenou a obvykle vyšší kvalitou. Do středního proudu se řadí i velmi drahé značky (např. Sisley, Eisenberg), přestože by charakterem produkce odpovídaly spíš niche segmentu, nicméně jejich prodejní strategie přes kosmetické sítě je řadí sem.

Jaké jsou obvyklé znaky mainstreamu:

  •    Výrobce obvykle patří do nadnárodního holdingu (LVMH, Benetton, Beiersdorf, Coty…)
  •    Velmi často nejsou parfémy jeho hlavním předmětem podnikání (nejčastěji jde o výrobce značkových oděvů, koženého zboží, šperků, pěstící a dekorativní kosmetiky)
  •    Maloobchodní ceny se pohybují přibližně do 80€ za 100ml
  •    Flakony jsou obvykle pro každou vůni odlišný
  •    Vysoké investice do reklamy:
  •    Najdete na regálech síťových prodejen – Sephora, Fann, Douglas, Marionnaud vyšší třída, v Rossmanu, DM drogerii atp. levnější vůně
  •    Běžně je koupíte v e-shopech (za výrazně lepší cenu, kromě těch čtyř „lepších“) a běžně dostupné jsou v elektronickém prodeji testery (které se samozřejmě prodávat nemají)
  •    Ty nové&drahé se velmi často, vlastně úplně běžně, falšují
  •    Obvykle k nim patří celá řada kosmetiky (mléka, mycí gely, pudry, miniatury), díky kterým se navyšuje objem nákupu nebo se používají jako podpora prodeje
  •    Tvůrcem vůně může být parfumér, nebo snad i častěji tým složený z profíků zaměstnaných v chemičce (např. Givaudan)

Novinkou posledních let je pronikání niche mezi mainstream: německý Douglas nabízí zcela běžně třeba Lutens (na ten narazíte už i v ČR) a Micallef, což jsou značky, které se považují za zakládající členy segmentu niche. Trend je jasný, segment niche vůní ohromně roste a zákazníci je vyžadují. Zatímco Martine Micallef si hezky a spolehlivě jede dál  ve své nabubřelé arabské opulenci beze změny kvality, u Lutense se v poslední době zdá, že vůně jsou častější a vodovější.

• Chanel Les Exclusifs: Bois des Îles Romana Granatova

  • Exkluzivní vůně

Některé z mainstreamových značek chtějí svým klientům dát něco víc, co v běžné parfumerii koupit nejde, a tak vytvořily exkluzívní řady, které se prodávají jen ve značkových buticích (Hermés, Dior, Chanel, Prada, DKNY, Abaci, Boss), nebo na vybraných prodejních místech (Dolce&Gabbana, Cartier, Armani např. v Galeries Lafayette nebo v Miláně v Excelsioru či po celé Itálii v La Rinascente). Občas je výrobce sám řadí do niche nebo art parfumerie (třeba Art kolekce od Jacomo).
Zvláštní místo mezi nimi zaujímá Guerlain, což je značka výhradně parfémová se zcela výsadním postavením na parfémovém trhu. Výběr ze svých  exkluzivních vůní nabízí jen v Instituech, kterých jsou ve světě desítky (od letošního roku nabízí exkluzivky také Institut v Praze), ale kompletní sortiment drží jen La Maison v Paříži na Champs Elysées. Ano, i jordánská princezna musí k parfémovému Mohamedovi. (A dobrá zpráva pro pozorné čtenáře: příští týden se tenhle základní butik otvírá po roční rekonstrukci a pro vás bude v první půlce prosince tady připravená reportáž).
Podobně se chová další tradiční značka, Caron, ale vzhledem k tomu, jakým způsobem je dnes nabízen, lze říct, že jde o čistě niche značku, přestože se snaží s pár výjimkami proniknout i na pulty běžných parfumerií (nebo spíš do e-shopů).

Obvyklé znaky exkluzivních vůní:

  •    Výrobce obvykle prodává hlavní sortiment v běžné prodejní síti
  •    Vůně jsou sehnatelné jen na vybraných místech a občas se nedají koupit na netu (tak 1:1)
  •    Vůně bývají seřazené do jedné kolekce a tomu odpovídá i jejich balení, obvykle stejný flakon, lišící se jen etiketou nebo zdobením (např. Armani kameny na víčku, zabarvení lahviček Hermessencí)
  •    Exkluzívní řada mívá svoje jméno (Chanel Les Exclusifs, Armani Privée, Herméssence…)
  •    K nákupu obvykle dostanete výborný servis, spočívající v oprašování prodavačkami, hromadě vzorků a hlubokou úklonou při odchodu
  •    Testery jsou nesehnatelné, doprovodná kosmetika a miniatury se objevují jen vzácně
  •    Reklamu na ně uvidíte jen v místě prodeje nebo na stránkách značky
  •    Nefalšují se, protože obecný zákazník zná jen mainstreamovou produkci, takže se falšovatelé soustředí na tu, která sype
  •    Cena je zhruba dvojnásobná a vyšší oproti maloobchodní ceně mainstreamu
  •    Tvůrcem vůně je parfumér, většinou zaměstnaný přímo producentem
Pierre Guillaume

Pierre Guillaume a parfumerie Al Sacro Cuore, nebe všech niche, arts a indies

  • Niche

Nejzábavnější a nejdynamičtější segment parfémové produkce. Určitě mu ještě letos věnuju samostatný článek, takže dnes jen stručně: niche znamená „výklenek“, niku. Totéž, co jste si nechali udělat ze sádrokartonu ve vašem obýváku nebo jste si koupili v Ikee. Výklenek trhu se vyznačuje tím, že obsluhuje jen malou část zákazníků. To znamená, že se dá koupit buď na velmi omezeném počtu míst a vyžaduje zvláštní pozornost (prodejního personálu, zákazníka nebo parfuméra; jen tak si vůni za 200€ od neznámé značky obyčejný zákazník nekoupí), anebo jde o velmi speciální vůně pro malý okruh zákazníků (třeba feromony, nebo zvláštnosti od Storera, či fetiše Demeter Fragrance Library). Producentem, tedy majitelem značky, niche vůní jsou téměř bezvýhradně malí parfuméři, nebo „lidi s nápadem“, art directors, kteří si na výrobu vůně najímají profesionální parfuméry. Parfuméři-výrobci  jsou buď profíci v oboru (Andy Tauer, Vero Kern, Pierre Guillaume, Keiko Mecheri, Patricia Nicolai), nebo samouci (Olivier Valverde Risquez). Nejen vůni, ale i marketing, obaly a obchodní strategii tvoří parfumér. Senzační na tom je, že každý rok vzniká hromada nových značek a přináší inovace na parfémový trh a to je ohromná zábava!

Obvyklé znaky výklenkových vůní:

  •   Výrobce obvykle přísně kontroluje prodejní síť; buď má nároky na vstupu (úroveň prodejního místa a personálu, předepsaný odběr celé kolekce, skladování v ledničce), nebo si prostě vybírá jen tak, podle sympatií a nebo prostě prodává sám ve svém vlastním butiku nebo e-shopu
  •    Flakony bývají často promyšlené, technologicky náročné, ručně vyráběné a dekorované (Tauer, Vero, Prudence, Micallef) a obvykle je jen jeden pro všechny parfémy, liší se jen drobnostmi (barva, etiketa, víčko)
  •    Parfémy jednoho výrobce mají obvykle stejný charakter (Vero- bylinky, Acampora –soliflory, Montale – arabské)
  •    Jde buď o úplně nové a služebně mladé parfuméry, anebo tradiční rodinné značky, které se podařilo uchovat při životě nebo vzkřísit a neprodat je nadnárodním společnostem (Molinard, Caron, Grossmith, do nedávna Annick Goutal)
  •    Reklamu uvidíte jen na webu; reklama nestojí na obrázcích, ale na pověsti a příběhu značky
  •    Nefalšují se, protože parfumér má co dělat, aby prodal originály, žádného falsifikátora to nezajímá
  •    Ceny jsou rozličné, tak jak se tenhle segment vyznačuje totální nesourodostí (prostě je v tom bordel), ale obecně vyšší, protože vůně se většinou skládají z velmi kvalitních složek nakupovaných v malých množstvích a jsou technologicky náročné na manufakturní výrobu
  •    Jako hlavní prodejní kanál v poslední době nastupuje internet; parfuméři si pěstují svoje komunity, ve kterých posilují svoje stories okolo značek, distribuují vzorky, informace, skandály…
Majda Bekkali a její skulpturní flakony

Majda Bekkali a její skulpturní flakony

  • Art parfumerie

Umělecká parfumerie je odnož, podskupina niche. Někteří parfuméři se považují za umělce a dávají vůním ještě víc, než kvalitu dovnitř. Třeba flakony (Bulega, Majda Bekkali), nebo přísně vybrané složky s ohledem na jejich hypoalergennost a tak se snaží vyhnout zákazům složek a připravit  receptury tak, aby jejich vůně byly na věky neměnné (Gardens).

  • Indie

Nejde o nic indického, ale o zkratku anglického slova „independents“. Tedy totéž, jako „niche“. Výraz se používá hlavně v Americe, ale i u nás se s ním občas můžete setkat.

deradfoto

  • Arabské vůně

Na rozdíl od Indie jde o vůně původem ani ne tak z Arabského poloostrova, jako z rukou arabských parfumérů. Vyznačují se s tím, že v souladu s koránem neobsahují alkohol, takže jde výhradně o oleje nebo vodní emulze (i když samozřejmě pro západní svět jsou už dnes zcela běžně vyráběny alkoholové vůně). Obsahují obvyklé orientální složky (růže, pižmo, dřeva, balzámy, koření, oud) v silné koncentraci a většinou nerozlišují genderové určení. Co voní na Arabovi, musí vonět i na Arabce.

Hlavním znakem arabských vůní je to, že jsou zcela nezařaditelné a vyzná se v nich jen Derad; mimo arabské větve sem patří třeba ještě indická, která je podstatně drsnější, a tak se někteří asijští výrobci rozhodli přiblížit a kultivovat vůně pro náš trh: Montale, Mancera… Tím dostali do Evropy a do široké obliby Deradovu zamilovanou složku oud, a tak si ji teď můžete vychutnat téměř v každém mainstreamu. Oud bude králem letošních Vánoc v Sephoře.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

  • Toilletries

Niche v niche, malé značky, obvykle s dlouhou tradicí, jejichž původním výrobním programem byla mýdla, tělové pudry, krémy, holicí potřeby. Všechny tyto výrobky musely nějak vonět a tak začali parfemaci balit do lahviček samostatně, až se parfémy staly jejich dominantním sortimentem. Patří sem třeba Roger&Gallet (který ovšem přešel pod globální L´Oreal) nebo Penhaligon´s (který dnes patří do skupiny Fox Paine, do níž patří už jen jediná značka: L´Artisan Parfumeur).

podpis_ROM

Advertisements

3 thoughts on “Niche, art, mainstream, indies, exclusifky a ty ostatní věci

  1. A pak je tu kategorie Hilde Soliani. Zdálky třeba vypadá jako niková, jenže zblízka je to jasná Hilde:
    Nepěstuje komunitu, nemá ani pořádné webové stránky. (že jsem její fanoušek, nic neznamená, to ještě není komunita).
    Její flakony nejen že nejsou technologicky náročné a rafinovaně defekorované, ony nejsou dekorované vůbec. Vlastně to ani nejsou flakony, ale maxirefany, protože Hilde nechápe, co lidi na těch flakonech pořád mají.
    Jako jediná lije do parfémů tekutý dusík bez rukavic.
    To je dost argumentů pro samostatnou kategorii.

    To se mi líbí

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s