• Vonná typologie, díl. 1

Moje milá Suzi,

jak mám vědět, kolik se má kdo vonět? Na to není žádný manuál. Zatím, tedy; náš blog jde teprve do rozpuku. Abychom se mohli věnovat jakékoliv kodifikační činnosti, je třeba nejprve prozkoumat terén, analyzovat a stratifikovat objekt výzkumu. Tak tady první díl našeho vonného výzkumu: vonná typologie.

  • Smraďoch z nevědomí  – nejsmrdutější model.

Intenzita:  10 smradostupňů
Voňavost: -10 smradostupňů
Jejich rajónem je outdoor, jejich parfémem je pižmo vintage.  Pravé pižmo, ať si Evropská unie vydává předpisy, jako chce, na smraďochy jsou krátcí. Prostě proto, že se nemyje. Nemyje se proto, že nemá příležitost, náladu nebo prostě neví, že by se měl mýt. Do této skupiny patří bezdomovci, ukrajinští dělníci bydlící na stavbě v maringotce načerno a pracovníci IT. Deodorant je slovo cizí, tak cizí, že takový jazyk se nejde naučit. Jen jedna vzdělanější podskupina s jistotou ví, že Deodorant 2 v 1 je upgrade Deodorantu v. 1.1.  S určitou dávkou životního štěstí a mazanosti je lze občas posunout do skupiny 3., ignorantské. Dělníci a bezdomovci nemají domov s koupelnou; u ITíků nevím. Zcela nevím, nikdy se mi z nich nepodařilo dostat odpověď, ale soukromě si myslím, že z práce vůbec neodcházejí. Možná jsou to taky bezdomovci.

Bezdomovec.

Bezdomovec.

  • Smraďoch ze zásady  – smrad jako životní postoj.

Intenzita:  7 smradostupňů
Voňavost: -9 smradostupňů
Obvykle jedinec s nějakým společenským problémem: sere ho politika, sere ho učitel, sere ho důchod, serou ho rodiče, sere ho Zlatý Slavík, sere ho mistr ve fabrice. Protože v době, kdy u nás žádný zákon neošetřuje stávku (věděli jste to?) nemá moc možností se vzbouřit tak, aby si toho vůbec někdo všimnul. A tak protestuje zákeřně a ze zálohy. Smrdí si nahlas. (Takhle protestují i naše kočky, mají sociální problém s granulemi, občas nás donutí dýchat pusou, přičemž se tváří, jako sladký spící mazlík).  Tento model smradem vyjadřuje světový názor, ale protože jde o slabší jedince, obvykle je občas někdo z okolí donutí lstí nebo výhružkou se umýt.

Rozeznáváme dva základní typy: trvalý a dočasný. Mezi trvalé patří Homer Simpson a jeho chlapi z továrny; cílem jejich boje za vyšší plat obvykle je, že citlivější jedinci si udělají maturitu a jsou dělat do kantýny a u soustruhů pak zůstanou jen smraďoši. Když se takhle kolektiv vyčistí, sousmrdí si za vyšší plat a kratší pracovní dobu, až jednoho z nich povýší na mistra, protože nikdo jiný s nimi nechce dělat. Tím se kruh uzavře, mistra smrad nevzrušuje, je to týmový hráč a smrdí si s nimi, a nedostanou nic. V duchu odstavce by se  člověku chtělo napsat, že dostanou h…., ale nenapíšu, sprosťáci si stejně už domysleli a slušnejm to vtipné nepřijde. No a tak si s hovnem kapse prosmrdí až do důchodu, kdy se situace sice nezmění, ale začnou smrdět proti systému a za návrat komunistů (ti sem ostatně patří taky, a všichni!).

Super akce.

Super akce.

Dočasně zásadití smraďoši jsou takoví punk-smelleři. Punk-smeller vyjadřuje svoji nenávist ke zřízení vesmíru tím, že se nijak nestará o povrchní tělesnou schránku. Ta patří systému, škole, rodičům, prezidentovi, ale duše! Duše je jen jeho a ta potřebuje živit. Rozvíjí svou psýchu hodinami sledování digitálních střílecích her, japonského kresleného porna, pití koly, požíráním hamburgrů a činností, co mu v kostele zakázali a babička říkala, že bude mít chlupaté dlaně. Ostatně skvrny jsou ozdobou muže! Protože je většinu času zavřený v pokoji, není jeho smradu protest tak

zřetelný a je třeba ho podpořit i vizuálně; punk-smeller zásadně nemění prádlo ani svrchní oblečení, nestříhá vlasy a nehty, fousy mu nerostou. Když projde, jeho důležitost musíte vidět i cítit. Potupné činnosti jako nákup bot a oblečení jsou povrchní a ponižující, obvykle přezutí na zimní probíhá tak, že zoufalá matka tajně zakoupí něco svršků a bot po určité době oxidace na otevřeném balkóně je punkerovi tajně vymění. Jejich snaha po výjimečnosti vede k … uniformitě. Jako pankáči a EMO vypadali všichni stejně, ne osobitě, stejně tak oni smrdí všichni úplně stejně. Masově.

Přitom být výjimečným jde tolika mnohem méně náročnějšími způsoby.

Přitom být výjimečným jde tolika mnohem méně náročnějšími způsoby.

Přerod je jednorázový a nenávratný. Jednoho dne si všimne, že ta holka, co mu píše na FB, vypadá vlastně líp než hrdinka „Šíleného orgasmu s ohnivým drakem“, uvěří báchorkám o chlupatých dlaních, umyje, obleče čisté prádlo i svršky, zahodí ponožky opřené v koutě. Od té doby dohlíží na jeho hygienu žena a týpek se natrvalo přesouvá do skupiny Fialinek psích.

  • Smraďoch obecný – ignorant

Intenzita:  5 smradostupňů
Voňavost: -2 smradostupňů
Nejběžnější model, všichni ho známe, všichni se s nimi stýkáme. Smraďoch víceméně občasný, který na ostatní prostě jen kašle. Hygienu celkem dodržuje, když mu to tedy zrovna vyjde, určitě by se našel na poličce i nějaký ten Old Spice, i načatý! On by se býval  i ráno osprchoval, ale už mu jela tramvaj. No a co, že se včera s kamarády ožral jako prase; proti tomu, jak JEMU je dnes blbě, je celodenní utrpení kolegů prd. PRD!
Topinky s česnekem, včerejší košile i v létě, hulení venku na mrazu a úprk do kanceláře,
Speciální skupinkou jsou kuřáci. Třeba bývalý kolega Karel, co se do pomocné pozice v IT rekrutoval z řidiče tramvaje. Nejen, že celý den nadával na Klause a na poměry a hulil u toho, ale on tak intenzívně smrděl všemi póry svého těla, z pusy, z oblečení, že jsme ho podezřívali, že si ten smrad ráno stříká do podpaží z flakonu a přes den si občas přihne. Ten možná smrděl schválně. Ale ostatní kuřáci smrdí jen z bezohlednosti.

Jsem Supersmraďoch, kdo je víc!

Jsem Supersmraďoch, kdo je víc!

Do této skupiny se mohou dostat IT zaměstnanci, když se jejich ženám podaří jim namluvit, že Deodorant v.2.1 je toolkit ke zlepšení funkcí systému Rodina v.1.1. Vyžaduje to ale trvalý dohled na dennodenní bázi; stačí malá indispozice bachařky a Smraďoch ignoruje Manuál a vyjde si do práce s kečupem na obočí a vajíčky na tričku. A to klidně celý týden. Ale pak zase stačí jen najít a oprášit zubní kartáček a návrat je bleskový.

K zajímavým rysům této skupiny patří všeobecná tolerance společností. Hezky, ale hodně navoněnému člověku je zcela beztrestné říct nahlas před kolegy „Ty teda smrdíš!“. Smrad  ignore-smraďochů požívá  ve společnosti zvláštní úcty a je naprosto tabu o něm hovořit. Jak nahlas, tak šeptem. Občas se nějaký chudáček v diskusi ozve s dotazem „jak to řešit?“, aby se dozvěděl „neřeš to!“.

BTW: já mám jeden dobrý tip, jak častějšímu smraďochovi říct. Anonymní dopis. Do kapsy saka propašovat anonymní soukromý lístek a deodorant.

  • Fialinka psí

Intenzita:  1 smradostupňů
Voňavost: -2 smradostupňů
Nejagresívnější skupina ze všech smraďochů. Typickou představitelkou je Stepfordská panička. První skupina, která skutečně dodržuje hygienické zásady. Nevoní, ale je přesvědčená, a to nezlomně, že ANO, a navíc CHYTŘE, chtřeji než většina hloupých spotřebitelů kolem. Jejich smrad nemá původ v tělních tekutinách, ale v džinovi uzavřeném v kouzelných nádobkách s nápisem Avon*. Někdy je mi jich líto, že vyhodily takovou hromadu peněz za takové nástroje zkázy. Přitom za stejnou cenu by dostaly něco opravdu hezkého z mainstreamu nebo desetinásobek něčeho alespoň dýchatelného z drogerie. Ale jen někdy! A málo.

Ony totiž nesnesou slitování s nikým, kdo voní (?) něčím jiným. Chanel No. 5 je podle nich ďábelským výtvorem Viktora Koženého,  podfukem na lidstvu, jako obsah železa ve špenátu, kterým ošálil světovou populaci a měl by za to dostat doživotí s nucenými pracemi  u linky, kde se plní krabičky zázračnými krémy Avon, aby alespoň část zla, které uvrhl na svět, proměnil ve prospěch lidstva a světový mír, no pasaran! Sice nepoznají jiné vůně, ale velmi snadno, kontrolním dotazem, zjistí, jak na tom člověk je. A okamžitě vytryskne jejich arogance, vycházející z našprtané filosofie „proč vyhazuješ peníze za něco, co je horší než Avon?“ a následná přednáška o investicích do reklamy, prodejen a tak. Těch nejvíce arogantních Avonek se obvykle zeptám, jestli mi dokáže vyčíslit, kolik na provizích dostaly všechny špatně navoněné Ladies v letadle nad ní (to ony obvykle vědí, jsou školené i pro nábor duší) a nad zůstatkem vznesu dotaz, jestli si fakt myslí, že krém za čtyřicet korun, z čehož je ještě nutné zaplatit tisk katalogů, TV reklamu, honorář hvězdám a provoz molochu (který se rozhodně voní Chanelem), mi fakt vygumuje vrásky? Obvykle mne pošlou…né, kecám, nepošlou, ony nemluví sprostě. Nespřátelíme se. Začnou mne ignorovat a moje chování je jim jen důkazem pro to, že mé parfémy jsou vůněmi padlých žen.

Today, Tomorow nebo Always?

Today, Tomorow nebo Always?

V tomtovšak nejsem nijak výjimečná. Avon žínky, ošetřené špatnými drahými vůněmi z vlastního skladu, proplouvají kolem nás a všichni, kdo nevoní s nimi, jsou nepřáteli. Obtěžují nás nejen svou obchodnickou nenažranou přítomností, stále číhající s nabídkou aspoň katalogu, ale i vůní; významnou složkou vnímání každé vůně jsou emoce, tak jsem jim strhla ještě jeden smradostupeň z krásy.

Holky, pojďte!

Holky, pojďte!

Nedávno mne jedna z NICH oslovila s dotazem, jestli vím, jak je úžasný parfém s názvem „Karel Gott“. Na to jsem nedokázala odpovědět nic jiného, než „Ty na sebe fakt stříkáš Gotta?“, což mí lehce perverzní kolegové okamžitě hlasitě začali rozvíjet do divokých mokrých teorií…ne, nezískala jsem novou přítelkyni. Ale je mi to fuk, nebyl to upřímný dotaz, jen nastražená léčka. A myslím, že tímto článkem si taky žádnou přítelkyni z NICH nezískám.
*Avonky jsou básnická zkratka a tady reprezentují skupinu všech podomních prodejců (proč a jestli je Avon doopravdy levný, čtěte tady). Edit: z pozdějšího pohledu, kdy se v našich krajích zjevila Yodeyma, Dermacol a další díla čertova, je Avon ještě takovým lehkým hříchem.

Díl 2. PPP; Ruská karamelová; Výjimeční siláci

podpis_ROM

Reklamy

12 thoughts on “• Vonná typologie, díl. 1

  1. Já detekuji ještě jednu podskupinu smraďochů (pokud tam je a přehlídla jsem ji, tak se omlouvám, půl noci jsem probděla a teď se probouzím nad tímto hodnotným dílem, za což děkuji, u zpráv na Seznamu by se mi nejspíš dost přitížilo) – jde většinou (ale nikoliv výlučně) o jedince mužského pohlaví, kteří dodržují běžné hygienické zvyklosti, nicméně mají pocit, že jejich oblečení (zejména to ze syntetických materiálů) prochází v noci zázračným samoočistným procesem. Do této skupiny patří zejména studenti humanitních věd (těm je to jedno), studenti tělesné výchovy (ti nevědí, jak funguje pračka, bo je to stroj), lidé, kteří sami sebe zařadili do skupiny „já dělám sám na sebe, takže se od rána nezastavim“ (šetří energii a prací prostředky), ctižádostivé mladé „managerky“ v polyesterových halenkách toužící se prosadit v mužském kolektivu svojí inteligencí a nikoliv podlými ženskými triky, ke kterým patří právě i příjemný (a drahý, no fuj) parfém…. Toto je skupina, kterou já snáším nejhůř, protože to je smrad, ze kterýho se mi chce fakt blít, zlatí bezdomovci. Pokud jsem na někoho zapomněla, tak se omlouvám. Pokud jsem se někoho dotkla, tak se neomlouvám. Jo a to s tím tabu kolem toho, že někdo smrdí, to taky moc nechápu. Přijde mi to stejný jako to, že rýpnout si do toho, že je někdo hubený, je naprosto košer, říct někomu, kdo je evidentně vyžraný, že by se měl krotit, je strašlivé faux pas.

    Liked by 1 osoba

  2. Co máš s těmi ajťáky? Neznám ani jednoho, který by se nemyl. A co je zvláštní, mám pocit, že nikdo z nich snad ani nekouři. Asi se jim od těch kouzelných bedýnek nechtělo odcházet nebo je zapopelit.
    Jen jednou jsem ajťáka proklínala kvůli smradu a to sice, když jsem vzala chudinku malinkou nemocnou šeltii s sebou do práce. V poledne jsme vyběhli ven. Kolem dokola nic není, pusto prázdno jen trávníky a dvě benzínky vedle sebe. Tak jsem ji nechala běhat po trávě a žádnou zradu netušíc jsem sledovala, jak si našla zvláště voňavé místo a v tom se s rozkoší vyválela. Pak spokojeně přiběhla a já jsem se zhrozila. Vydala za celou galerii smraďochů dohromady. S tím jsme se nemohli vrátit do kanceláře. Tak jsem ji i s postrojkem musela nacpat do titěrného umyvadla na záchodkách, a hned, tak jak jsem byla, v kabátě, aby mi neutekla a nikde to neotřela, jsem z ní s pomocí dánkovače mýdla drhla ten průjem, kterým se ovoněla. Jediní dva psi, kteří za to mohli být zodpovědní, byli ajťákovi, vodí si je tam denně.

    To se mi líbí

    • Nevím, jak Romana, ale já rozlišuju dva druhy ajťáků – ajťák povoláním a ajťák životním stylem. Ajťák povoláním je normální člověk, který se odlišuje pouze tím, že rozumí počítačům. Ajťák životním stylem je to, co popisuje Romana. Znám oba druhy.

      Liked by 1 osoba

  3. Super čtení k ranní kávě, už se těším na další díl :D

    Charakteristika Avonek je naprosto dokonalá. Přesně vystihuje jednu mou kolegyni, ortodoxní Avon Lady, jinak velmi vzdělanou ženu se dvěma doktoráty. To je podle mě na tom to nejzákeřnější, infiltrují se všude, od matek na mateřské přes pokladní, prodavačky, dělnice i úřednice, až po geoložky.

    Liked by 1 osoba

  4. Boze, ja se nemuzu dockat druheho dilu! Jsem prestastna, ze jsem tomuhle dilku neprimo pomohla na svet, i kdyz se mi nedostalo odpovedi na moji puvodni otazku, podnet…verim, ze to Romano “napravis“, ale predtim prosim o druhy, treti dil!
    Jsem netusila, ze mam schopnosti muzy?:-)))
    No nic, jdu osedlat konicka (mountain bike) a trosku si zasmradit cestou do kopce! Ano cyklisticke oblecky jsou z plastiku, ale pokusim se to zachranit hedvabnym satkem na krk!

    Liked by 1 osoba

  5. Krásně jsem se pobavila :o) přemýšlím, do které kategorie patří moje kolegyně, se kterou naštěstí nepracuji, jen se občas potkáme v šatně. Mám už vypracovaný reflex, že kdykoliv ji zahlédnu, „zavírám“ nos (umím to z dob, kdy jsem závodně plavala). Ten její smrad téměř světélkuje, trvá to už roky a nevěřím, že se to zlepší.
    S ajťákama souhlas, taky je máme :o) jeden z nich má jako bonus k osobnímu odéru nechutně poďobaný xicht.. a věřím, že smrdí proto, aby je lidi nevolali k opravám, radši si s tím poradili sami a nechali je hrát hry. Vychází jim to.
    Popis Avonek mi připomněl, jak mě jednou odchytla neodbytná lejdy v obchoďáku, prostě mi zastoupila cestu a začala mi vnucovat nový makeup. Vypadala doslova strašidelně, na obličeji měla naoranžovělou lesknoucí se omítku, zmalovaná byla jako dolarová štětka a na hlavě spálený platinový chemlon. No, když takhle vypadá prodejce kosmetiky, člověk by s řevem prchl do tmy. Svou neodbytností si řekla o to, že jsem položila pár cílených dotazů na složení onoho makeupu, kterým mi mávala před obličejem, poučila jsem ji, že ropné sračky si na obličej nedám, ani kdyby mi zaplatila a tak jí rychle došla řeč. A smrděla, pochopitelně..

    Liked by 2 people

  6. Výborně popsáno, pobavila jsem se. Naštěstí se s žádným zástupcem jmenovaných skupin nepotkávám na dočich. I kamarádky – bývalé Fialinky – jsem postupně přeorientovala a nasměrovala do parfumérii

    Liked by 1 osoba

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s