• DIOR: Dune (Někde ještě praží slunce)

dune print screendzona

Tuhle recenzi jsem dlouho sušila a nebyla schopná dotáhnout. Ale stačilo, aby léto brutálním chvatem vyšťouchnul listopad a je to hotové. Takže dneska bude vůně pro zahřátí:

S Dune (1991) měl prý Dior velkolepé plány, měla nastoupit stejně skvělou dráhu jako Poison, který se objevil na trhu o necelé desetiletí dříve. Jenže to nevyšlo. Záhonek Poisonu vzkvétal barevnými odnožemi, zatímco u Dune se po dlouhém čekání urodila jen odehčená verze. Extrémní zážitek a vyhraněnost, koncept, který vynesl slávu Poisonu, u Dune nefungoval. Nezanikla, ale i po letech působí jako polarizátor a štěpí lidstvo na na nadšené obdivovatele a zaryté odpůrce Dune.

Ve složkách to není

Jako u všech velkých vůní, ani u Dune nevystačíte s výčtem výrazných surovin pro představu, jak voní. Neřekne vám to o ní mnoho a už vůbec se z ingrediencí nedozvíte, v čem spočívá její extrémnost. No prosím: Začíná kombinací hrubého bergamotu s větvičníkem a aldehydy. Současně výrazně prosakuje růžové dřevo, které voní spíš jako nektarově sušené růžené květy. K tomu jasmín a dřevité štiplavé koření. Po pár hodinách pižmo. Máte představu? Možná ano, jenže to podstatné je mezi řádky, mezi složkami, to, co přidali parfuméři, tady Jean-Louis Sieuzac a Nejla Barbir(ová). Emoce, obrazy a napětí.
Foto Flickr Travis Lupick

Foto Flickr Travis Lupick

Vyprahlost

První vdechnutí je jako vystrčit nos v Maroku po hodinách letu ze studené Prahy. Vedro a písek ve vzduchu bodnou v plicích. Jak vůbec může být někde takový žár a takové sucho? Za jak dlouho to člověka vysaje na prázdnou skořápku naplněnou pískem? Škrablavost je hmatatelná, je to spojení větvičníku a bergamotu, obě tyto složky umí imitovat drátěnku, tady jim vyznívá jako drátky seschlého slaného dřeva. Slanost je znatelná, stejně jako v Mitsouko.
Foto Flickr mnadi

Foto Flickr mnadi

Mrazivost

Pod žárem je chlad, což se vůbec nevylučuje, naopak pocitově posiluje, neboť je stejně strnulý a nepřátelský. Je to pocit mrazení hluboko až v kostech a v duši, je to stejně magická a melodramatická nálada jako v Madonnině Frozen. Vzpománíte na něj? Lepší video se dá k Dune těžko vymyslet. Hodně z oné mrazivosti obstarává zase bergamot, pocitově studený a k tomu škrabávý, až naskakuje husí kůže.
Foto Flickr Stephan Geyer

Foto Flickr Stephan Geyer

Sladkost

A teď se sejdou protipóly, další rafinovanost, na níž je přitažlivost Dune postavena. Oproti slanosti je ve stejné míře umístěna sladkost. Nikoli prvoplánová, ale prolínající zevnitř. Sladkost sušených květů, koncentrovaná uvnitř, kde bývala šťáva. Sladce lepkavé dřevité koření. Připomíná to arabský trh s tancem vábivých aromat a pochoutek, přesně jako na fotce. Kdesi na internetu jsem našla, že má připomínat i tajemné koření ze stejnojmenné sci fi Dune, ale to je jen tak v závorce.
Foto Flickr Massmo Relsig

Foto Flickr Massmo Relsig

Měkkost

Nelítostný dojem z úvodu parfméři geniálně převádějí v měkkost. Stejný písek, pořád rozžhavený jako pekáč a dusivý, se jim daří postupně bořit a drolit do pižma. Duna, záludná a životu nebezpečná, je zblízka měkoučká a pohodlná.

dune Duna je intenzivní už při použití pár kapek a má slušnou výdrž. Flakon vystihuje jen jednu z jejích stránek, vláčnou měkkost, zatímco extrémní vášně cudně tají uvnitř.

Reklamy

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s