• SALMAN RUSHDIE: Mnohovrstevný parfém čaroděje z Florencie (důležitost ingrediencí)

AHOJ!
Už jsem doma a pokusím se vystřídat statečnou Mirku, aby mohla taky napéct nějaké ty rohlíčky a oloupat brambory…slíbila jsem jí, že napíšu anglické pokračování k jejímu úžasnému třídílnému cestopisu z Londýna, protože jsem se poslední měsíc vyskytovala na východ od Ráje, od londýnského parfémovo-mikulášského ráje. Ale ještě před tím jsem chtěla rychle dočíst knížku Čarodějka z Florencie od jednoho z mých nejoblíbenějších textotepců Salmana Rushdieho. A tak si před návratem k čisté parfumerii, testování a cestování ještě dovolím literární odbočku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Florencie, Most zlatníků

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Florencie

 

Nebudu psát recenzi knížky, Rushdieho romány jsou poměrně excentrické a přijde mi, že nemá cenu tlačit niche-knížku širokému publiku. Kdo z vás ho čte, tak ví; a kdo (zatím) ne, tak se k němu buď propracuje sám, jako lidi k Shalimaru (ostatně knížkou Klaun Šalimar bych doporučila začít, zdá se mi ze všech Rushdieho knih nejzápadnější, nesrozumitelnější a je v ní minimum indických postav, které nejsem schopná si úplně přesně pamatovat a rozlišovat), anebo ho prostě mine. Literatura je intimní esence, stejně jako vůně, nechám to na vás.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Florencie

Florencie

Ale musím s vámi nasdílet neobvyklý literárně voňavý zážitek. Pro mě se najednou zjevilo překvapení uprostřed knížky s příběhem ze 16. století, odehrávající se někde uprostřed Indie… Jestli jsem si dosud myslela, že hlava-srdce-báze je vynálezem moderního marketingu a důmyslně vrstvené parfémy výsledkem umění florentských a grasských parfumérských umělců, tak tahle stať mne vyvedla z omylu a utvrdila v tom, že parfumerie je staré, prastaré umění a jeho kolébka je v Asii. Můj milý prokletý spisovatel totiž uměleckou formou přepsal tento můj článek (nedělám si iluze, že Salman čte a vykrádá náš blog, ach, škoda; je to prostě souznění). Tak konec řečiček, čtěte!

Florencie

Florencie

Florencie

Florencie

Spoiler: hrdina, vandrák, kejklíř z Florencie, který se dostal do indického města na lodi s piráty, se setká s prostitutkou, která ovládá umění míchat vůně. Jejím hlavním oborem je připravovat vonné směsi pro navození a prodloužení sexuální rozkoše bohatých pánů, což souvisí s její profesí. Hrdina chce ale něco jiného: připravit na setkání s nejvyšším vládcem říše.

„Připrav mě,“ řekl zlatovlasý muž. „Protože dnes mám jít ke dvoru v důležité věci a musím být v nejlepší formě, jinak přijdu o krk.“
„Jestli si to můžeš dovolit, postarám se, že budeš vonět svůdně jako král.“
Jala se proměňovat jeho tělo v symfonii pro čich, za kterou si předem řekla o jeden zlatý mohar. …
Poslala pro kovovou vanu a sama ji naplnila, směs horké a studené vody v poměru jedno vědro ke třem. Potom ho celého omyla mýdlem z aloe, santálu a kafru, „aby se kůže osvěžila a otevřel, než do ní větřu královské fluidum“. Pak vytáhla z pod lůžka svoji kouzelnou skříňku s vůněmi, pečlivě zabalenou v kousku látky. „Než staneš před císařem, budeš muset vyhovět mnoha jiným mužům,“ řekla. „Takže vůně určená císaři bude zpočátku skrytá pod vůněmi, které uspokojí méně důležité potentáty a zvolna vyprchají, jakmile se ocitneš v císařově přítomnosti.“ Nato se pustila do práce, potřela ho cibetkou a fialkou, magnolií a lilií, narcisem a kalembikem*, ale i kapkami jiných tajemných vodiček, na jejichž jména se raději neptal, výtažků z mízy tureckých, kyperských a čínských stromů a mazu z velrybích střev. Když skončila, nabyl přesvědčení, že smrdí jako levný pajzl, kde ostatně přebýval, a litoval rozhodnutí požádat ženu o pomoc. Ze slušnosti si však nechal svou lítost pro sebe. …

Vůně, jimiž ho vybavila žena, se zázračně vznášely před ním a razily mu cestu. Místo, aby ho zahnali, a řekli mu, ať jde k bráně na druhém konci města…strážci se mohli přetrhnout, aby mu pomohli a nasávali nosem vzduch, jakoby přinášel dobré zprávy, a na tvářích se jim roztahovaly neuvěřitelně srdečné úsměvy. Velitel strážnice rychle poslal rychlého posla pro královského pobočníka, který dorazil celý podrážděný, že se musel dostavit. Když se blížil k návštěvníkovi, vánek změnil směr a vzduch vyplnila nová vůně, jejíž rafinovanost byla příliš vytříbená pro obyčejné nosy strážných, ale způsobila, že pobočník si zničehonic vybavil první dívku, kterou miloval. …

Na hlavě měl sametový klobouk s bílým pérem a pokaždé smekl s hlubokou úklonou, aby všichni přihlížející (jelikož přitáhl značný dav lidí, jejichž zasněné pohledy a úsměvy byly dalším důkazem vševědoucnosti ženina díla) viděli, že vládne způsoby, zdvořiloszí a šarmem dvořana.“Pane vyslanče,“ řekl pobočník a rovněž se uklonil. „Račte tudy.“

V tu chvíli se uvolnila třetí vůně, jelikož předchozí vyprchaly, a naplnila ovzduší erotickými představami. Kráčeje červeným světem paláců, všiml si muž třepetavých pohybů za závěsy oken a mřížovanými zástěnami. Měl dojem, že v temnotě oken rozeznává nespočet zářících mandlových očí. Jednou postřehl drahokamy zdobenou ruku ve dvojznačném gestu, které mohlo být pozváním. Uvědomil si, že ženu podcenil. Svým způsobem byla umělkyní, která se v tomto bájném městě malířů, básníků a hudebníků mohla měřit s kýmkoli. „Uvidíme, jakou vůni připravila pro císaře. Jestli je stejně svůdná, jako ty první, mám vyhráno.“ …

Spoiler: cizinec se setkávám s nejvyšším, nejvzdělanějším, nejvlivnějším a nejhrozivějším císařovým pobočníkem Abulfazlem, který ho po nějakou dobu okatě ignoruje.

Nejhrozivější muž na světě … konečně promluvil: „Ctěný pane,“ začal sarkasticky, „povšiml jsem si, že ses navoněl vůní vytvořenou k svádění králů, a vyvozuji z toho, že nejsi tak úplně naivní a neznalý našich zvyklostí – popravdě řečeno, k naivitě máš velmi daleko. Nevzbudil jsi moji důvěru, když jsem o tobě před chvílí uslyšel, a když jsem tě teď ucítil, důvěřuji ti ještě méně.“ Zlatovlasý cizinec se dovtípil, že právě Abulfazl je původním autorem knihy o kouzelných mastech, jejichž složení žena tak mistrně ovládala, takže tato čichová kouzla na něj vůbec nepůsobila, a tím pádem přestala účinkovat i na ostatní. Strážci s připitomělými úsměvy u čtyř vchodů do Síně se náhle vzpamatovali, závoji zahalené otrokyně čekající na obsloužení vznešené společnoszi ztratily fluidim zasněné smyslnosti a cizinec si uvědomil, že je jako svlečený do naha.

 

Florencie

Florencie

Florencie

Florencie

Pak už pokračuje příběh soubojem v jiném umění, v řečnění. Početli jste si? Já náramně. Zajímalo by mne, jestli Salman Rushdie má vlastní parfémovou zkušenost, anebo jde o přepis nějakého (historického?) textu. Jen se nenechte zmást: zbytek knížky už o vůních není.

* Nevíte, co je to „kalembik“? V Rushdieho originále „calembic“? V životě jsem o ničem takovém neslyšela, domnívám se, že jde o zkomoleninu slova „alambic“, což je destilační zařízení, které vynalezl v 11. stol. Avicenna. Čili že prostitutka přimíchávala nějaký „destilát“, možná destilát z růží, protože Avicenna destiloval právě růže, tak typické pro Persii a Indii, a jinde v textu o nich zmínka není. Má někdo z vás nějaký jiný nápad nebo informaci?

 

podpis_ROM

Citace z knihy:
Salman Rushdie: Čarodějka z Florencie
Paseka, 2010, ISBN: 978-80-7432-035-4
Překlad: Dominik, Pavel

 

 

 

Reklamy

16 thoughts on “• SALMAN RUSHDIE: Mnohovrstevný parfém čaroděje z Florencie (důležitost ingrediencí)

  1. Možná jsem něco našla – Hobson-Jobson: The Anglo-Indian Dictionary (první vydání je z roku 1886, takže proto asi ta „indičtina“) uvádí:
    „Kalanbak (calembic) is the wood of a tree brought from Zirbad ; it is heavy and full of veins. Some believe it to be the raw wood of aloes.“
    Před mnohem znalejšími nebudu angličtinu prznit, proto nechávám v původním znění..

    zdroj: https://books.google.cz/books?id=rcjmiBm8hHQC&pg=PA144&lpg=PA144&dq=calembic&source=bl&ots=5ZHenfgpMm&sig=l9MDvSajF6r0kvjtbQTx7WF_aRA&hl=cs&sa=X&ei=VHeWVPG1D4axPNqAgZgB&ved=0CEYQ6AEwBQ#v=onepage&q=calembic&f=false

    A na Čarodějku z Florencie jsi mě nalákala, musím se po ní poohlédnout aspoň v knihovně..:)

    Liked by 1 osoba

    • To vypadá dobře, myslím, že jsi na to kápla! Díky!

      S angličtinou si nelam hlavu a przni, dozvěděla jsem se, že Angličanům je mnohem milejší, když cizinec mluví jako Hispánci v Americe (takže žádné „brought“, ale bringed, thinkeg, buyed… :D), než vůbec. Špatná Angličtina vadí prý jen Čechům a Slovákům s jejich pýchou na složitou mluvnici. Mně ne, já jsem z Moravy. ;)

      To se mi líbí

  2. Krásná literární vsuvka, zaznamenáno, minimálně tuto knihu si budu muset od Rushdieho přečíst… Kalembik je nejlepší aloové dřevo, (z jazykového hlediska asi spíše bylo než je, protože dnes už se slovo nepoužívá) zdroj:
    https://books.google.cz/books?id=rcjmiBm8hHQC&pg=PA144&lpg=PA144&ots=5ZHengarHk&focus=viewport&dq=calembic&hl=cs&output=html_text

    Snad odkaz bude fungovat, je to z anglicko-indického slovníku s výskyty a použitím slova v různých starých textech. Jiný zdroj zase říká, že je to dřevo ze stromu ze Zirbadu, což je ostatně i v jedné zmínce v předchozím textu, ale pro úplnost, zde:
    https://books.google.cz/books?id=oVGeAwAAQBAJ&pg=PT98&lpg=PT98&ots=apl9GhtHTF&focus=viewport&dq=calembic&hl=cs&output=html_text

    A pro zajímavost ceny kalembiku a jiných cenných vůní v 16.století:
    http://madhukidiary.com/a-list-of-perfumes-of-emperor-akbars-era-and-their-prices-book-ain-i-akbari-by-abul-fazl/
    ;-)

    Liked by 1 osoba

  3. Dámy, vy jste skvělé! Čtete náročnou literaturu, víte co je kalembik, umíte hledat v anglicko-indických slovnících, to je úroveň… ještě napište, že máte i napečeno a uklizeno a nazdobený dtromek já se budu cítit pokořena až na dno vánočního punče… :)

    To se mi líbí

  4. Missi, Tvůj komentář je rozhodně zajímavější a obsažnější a ten ceník je ohromně zajímavý:) Mně zas vrtalo hlavou to aloové dřevo, protože aloe coby bylina může být dřevnatá leda tak jako kedlubna, navíc je to původně typicky africký rod..
    Ale narazila jsem na odkaz, který to myslím vysvětluje a budete překvapeni: http://www.obohu.cz/csp.php?k=Pis&kap=4&v=14&csp_poznamky=ano , takže orličník indický mi do toho pasuje líp – a máme tu starý dobrý agarwood neboli oud ;). (Ve starém botanickém názvosloví je vůbec pěkný zmatek, zlatý Linné.)

    Romi, oproti mě se rozhodně nemůže cítit být pokořen absolutně nikdo, cukroví nemám letos upečené jediné, i když vstávám denně ve tři nebo ve čtyři (dost nedobrovolně:) a skoro celý den jsem doma, stíhám akorát večer uklidit jen provozní borčus a navařit obyčejná jídla. Veškerý můj čas zabere skoro roční pídě, které – když se zrovna nechce chovat – zcela určitě se vydává dělat něco, co se nesmí. Ježíšek se u nás rozhodně bude cítit jako doma, v chlévě :D
    Takže můžu dělat ve volnějších chvílích jen věci, které zvládnu se zmítajícím se prckem v náručí a jednou rukou – jako etymologicko – botanické rozbory :)

    A stromek přinese už nazdobený Ježíšek, ne? Hodlám se na to nejspíš letos spolehnout;)

    To se mi líbí

    • No to jsou ale úplně nejlepší Vánoce, když to smrádě poprvé uvidí stromek a vyvalí oči…ten přinesený od Ježíška. Žaba měl na první Vánoce půl roku, to ho nic nezajímalo, a na další rok a půl a to už kramoval, sundával kočky ze stromku, kam před ním utíkaly.
      Jen doufám, že robě dostane taky dárky k narozeninám; mně to vždycky přišlo hrozně nespravedlivé, jmenovat se Eva, Vlasta, Silvestr…a nebo/ještě mít narozeniny na konci prosince.
      Můj předešlý muž měl narozeniny hned po Novém roce, a to bylo taky blbé, nikdo s ním nechtěl oslavovat, buď lidem bylo ještě furt blbě, nebo ještě dodržovali novoroční předsevzetí.

      To se mi líbí

  5. .. a bez podobných starostí, že:)? Miri, přeji ať se vydaří!
    Ještě vsuvka – mohla jsem si ušetřit hledání, protože v odkazu zmiňovaném Missi se uvádí hned na 4. řádku: Lignum aloes, Hind. Agar. Potvrzeno.
    A na některé oudovky rozhodně nemám dost modré krve (a to určitě neznám ty nejvypečenější;).

    To se mi líbí

  6. Romi, teď mě děsíš – s tím sundáváním koček ze stromku. Úplně to vidím v barvách.. No nazdar.
    Pídě má chudera všechno pěkně pohromadě během asi dvou měsíců – vánoce, narozky, svátek – to se mi moc nepovedlo. Ale slavit budem všechno, i kdybychom měli vánoce přesunout na červenec:)

    Miri, když srovnám absenci sněhu s ostatními výhodami .. ;)

    A kdo potřebuje růži, když jsme u toho :D?

    To se mi líbí

    • Já růži nepotřebuju, jen malinko, do rtěnkového akordu.
      To je pěkné, jak jste ten oud objevily, sáhly jste do středověku. Fakt by mne zajímalo, kolik četnářů se nad tím pozastaví a kolik jich to ví nebo si zjistí. Pěkné, to je jako ten blbej film s Forrestem Gumpem………Šifra Mistra Leonarda?

      To se mi líbí

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s