• PARFUMS DELRAE: Bois de Paradis (jantarová růže)

Od té doby co mi Romana umožnila vykecávat se na jejím blogu, snažím se trochu víc sledovat internetový parfémový cvrkot. Což mě vedlo mimo jiné k tomu, že jsem porušila své facebookové předsevzetí, nepřidávat si do přátel lidi, které neznám osobně.
Přidala jsem si pár jmen z parfémové branže a teď se nestačím divit: naprosto nejaktivnější z celého okruhu mých facebookových „přátel“ je Michel Roudnitska.

Já prostě nechápu, jak při frekvenci příspěvků co hodinu či dvě, zvládá něco tvořit. A že tvořit umí!
Pan Roudnitska na facebooku sdílí funny videa, zvířátková videa, rádoby dojemná fake videa o hodných lidech pomáhajících jiným, ale taky videa, obrázky a články z oblasti umění, vědy i politiky, jako houba nasává a zase propouští snad vše, co se na fb šustne.

Má na to lidi? To přece není jen o tom, jednou za hodinu sednout a něco nasdílet. Ty příspěvky musí napřed i vyhledat, nebo minimálně vybrat z toho, co mu přistane na zdi od přátel. Pan Roudnitska má přes 4 tisíce přátel, takže mu toho na zdi musí přistávat opravdu hodně.
Člověk by řekl, že si užívá zaslouženého důchodu, když je ve věku mých rodičů, ale tak to není. V minulém roce spustil spolu se Sandrine Videault projekt Grandiflora, do nějž každý vložil své pojetí magnolie a možná budou následovat další květiny. A samozřejmě řídí rodinné impérium Art et Parfum založené jeho otcem Edmondem Roudnitska.

Flakonmaly
A to nemluvím o jeho dosavadní tvorbě na poli mimoparfémovém. Protože Michel přesto, že se narodil do parfémové rodiny a byl i parfémově vzdělán, většinu života tvořil projekty spíš v oblasti fotografie a vizualizace. Až v pozdějších letech vznikly takové skvosty jak Noir Epicés pro Frederica Malle, či vůně pro Parfums DelRae.
Možná z facebookového šustotu čerpá inspiraci. Ať je to s facebookovým Michelem jak chce, to co má za sebou zaslouží úctu. Jsem hrdým vlastníkem jednoho z jeho skvostů, vůně Bois de Paradis, kterou vytvořil pro značku Parfums DelRae ze San Francisca a hluboce se skláním před mistrovstvím tvůrce.

20141102_143856 (800x600)

 Bois de Paradis

je luxusní šperk. Je to dokonalý doplněk k dokonalému outfitu, jako růže zalitá v jantaru.

Bois de Paradis je hladká a nehybná, ale nepůsobí chladně. Je jako hladce opracovaný jantar. Jantar, který se kdysi dávno, když byl ještě obyčejnou smůlou, vyřinul z poraněného stromu a zalil květ růže a tak jej objal a navěky znehybnil, ale zároveň uchoval. Je a není živá. Ve své nehybnosti vyzařuje teplo.
Růže a jantar splynuli v jedno a dokonale souzní. Jantar vypráví o stinném lese, o dřevě a pomalém proudění mízy v žilách staletých velikánů, shovívavých svědků našeho snažení. A růže? Růže zpívá o slunci, o touze po kráse a výjimečnosti. Ale také o křehkosti a pomíjivosti touhy i krásy.

Úsilí při tvorbě Bois de Paradis, trvající dva roky a čítající stovky pokusů, přineslo ovoce. Michelovi a Delrae Roth se podařilo vůní ztvárnit dokonalost. Dokonalost, před kterou se sklání i takoví parfémoví odborníci, jako je Chandler Burr.

Chcete-li explicitní popis, pak je to pikantní, kořeněná vůně růže snoubící se s vůní zralého lesního ovoce a trochy listí a hlavně velkým množstvím pryskyřice na ambrovo-dřevitém základu. Po rozvonění lze vystopovat i krásný santal.

Po nástřiku je to vůně mohutná, silná, brzy se ale stáhne spíše k tělu. Výdrž je její jedinou vadou na kráse, není taková, jakou byste očekávali od vůně s tak grandiózním nástupem.

Myslím, že Bois de Paradis vyžaduje jistý dress code. Se stylem-nestylem „více pruhů, více Adidas“ by se hodně mlátila. Může být kancelářskou vůní, pokud do kanceláře nechodíte v riflích a popsaném tričku.

mirka_podpis

Advertisements

4 thoughts on “• PARFUMS DELRAE: Bois de Paradis (jantarová růže)

  1. No, přesně, ten Roudnička! :D Taky to s úžasem sleduju – teda už nesleeduju, nemám na to kapacitu. :D Ale když jsem ho ještě sledovala, tak mne úplně ohromil svojí zahradou. On má zeleninovou permakulturu, ale navíc, protože je estét, tak ji má i nádherně uspořádanou. A navíc mu to prosperuje! Nevím, jestli všichni víte, o co jde – je to v podstatě divoká zahrada, kde se sesazují k sobě rostliny tak, aby si navzájem pomáhaly – odháněly škůdce, zastínily plevel a „hnojily se“. Třeba vedle špenátu se dá fenykl, protože je aromatická a zažene housenky a ještě se tam nasadí hrášek, který dodá dusičnany do půdy a dýně, které vyhovují velké rostlinné zbytky po hrachu a mrkvi (nic se nevyhazuje) zanechané na záhonu jako podklad + roste později, takže nastoupí na prostor po sklizených těchto plodinách. Není to nic nového, třeba někdo z vás zná od babičky, že k zelí a pod jabloně se sází lichořeřišnice, protože na sebe „stáhne“ příslučné houseny. A tak. Takže se vůbec nepoužívá chemie, ani na hnojení, ani na ošetření proti hmyzu (třeba se na záhon umístí špalek z určitého dřeva s dírou, do které se nastěhují ti správní brouci, kteří žerou ty špatné brouky), ani proti plevelu, nepleje se. No a protože jde o zahradu v podstatě divokou, tak obvykle i tak vypadá. Jenže ne u Roudnitschky! Ten to má pečlivě roztříděné do sektorů, rostlinky na milimetry umístěné, všechny stejně hezké a jeho jedna dýně by nakrmila půl africké vesnice. Prostě renesanční člověk – na co sáhne, to mu jde. Kde na to bere čas? Nevím, možná je těch Roudničků víc.

    Liked by 1 osoba

  2. Mě slimáci sežerou všechno, co je aspoň trochu jedlé. Už se ani nepokouším pěstovat nějaké poživatiny. Naposledy mi sežrali sazenice dýní dřív než jsem je vůbec vysadila a slaměnky :(
    By mě zajímalo jak by to řešil pan Roudnitska.

    To se mi líbí

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s