• Hrátky nosu a mozku: letem světem Googlem

Minulý týden se mi zbláznil nos. Nejspíš to má na svědomí ta chřipka a patnáctiminutové pěší dobrodružství na Ústecké ulici v Děčíně. Už chápu, proč jsem tam byla jediný chodec. Zřejmě jsem se přiotrávila, každopádně jsem celý minulý týden cítila výfukové plyny všude, kam jsem se hnula. Musím říct, že to bylo dost denervující. A rozhodně se nedalo nic testovat.
Vypadá to, že už to přešlo, ale dost mě to rozhodilo. A donutilo k zamyšlení nad tím, jak si s námi naše smysly (a mozek) dokáží pohrát.  

Tak 300 let zpátky byste takovou prkotinu neřešili: zpocení, nemytí lidé vylévali splašky přímo z okna a kdybyste na ulici začali sbírat pozůstatky po svém koni či psovi, nejspíš by vás rovnou zavřeli do ústavu. Nemluvě o všudypřítomném pachu hnijících potravin v „předledničkových“ dobách. My, s našimi zpovykanými nosy bychom rozhodně měli problém v takovém prostředí přežít.

Na druhou stranu, už v 19. století lidi věřili, že zápach může na výskyt nemocí a tak třeba vznikla „zápachová mapa“ New Yorku.

Mapa výskytu zapáchajících provozů a výrob v New Yorku z cca r. 1870 zdroj: www.citylab.com/

Mapa výskytu zapáchajících provozů a výrob v New Yorku z cca r. 1870
zdroj: http://www.citylab.com/

A zřejmě tomu věříme dosud. Odbouráváme čím dál víc pachů a snižujeme tak hodně hladinu pachů na pozadí, že se zároveň stáváme více citlivými na jakékoli vybočení. Naše nosy zachytí to, co by ještě před dvaceti lety přešly bez povšimnutí. Dříve nikdo neregistroval, když se kouřilo v restauraci u vedlejšího stolu při obědě. Dnes zaregistrujete i to, když kolem vás projde člověk se zakouřeným oděvem.

Množí se stížnosti na různé pachy, které musí obce řešit. Dříve to byly živočišné výroby nebo třeba čističky odpadních vod. A dnes? Lidem ve městech vadí vůně z pražíren kávy, z pekáren, vůně z etnických obchůdků a nebo udávají souseda, že příliš často griluje maso.

Dost často lidem vadí i pěstírny marihuany pro její specifický pach.

Dost často lidem vadí i pěstírny marihuany pro její specifický pach.

Za loňský rok úřady jen v New Yorku zaregistrovaly 10 000 stížností na pachy. A tak vznikají takové šílenosti, jako jsou vyhlášky, které regulují, jestli smíte na veřejnosti nosit parfémy a jaké. Nebo „pachové“ komise a inspektoři, kteří tyto stížnosti prošetřují. Mají k tomu dokonce i přístroj, zvaný Nasal Ranger (že by Chuck Norris změnil povolání?), který úroveň zápachu měří.

K tomu ještě jedna zajímavost: od roku 2000 klesl prodej levných (drogerkových) vůní na polovinu. Ani celebrití vůně už tak netáhnou. Není to ale přeorientováním na luxusnější vůně. Zlepšování životního prostředí, spolu se scent marketingem, ale hlavně neustálé vylepšování pracích prášků, aviváží, šamponů, mýdel a další drogerie vede k tomu, že lidé přestávají používat parfémy úplně. Vystačí si s mýdlem a deodorantem.

Tohle jsou samozřejmě hlouposti zhýčkaných Evropanů a Američanů (běžence z Afriky na nás). Při svém pátrání, co s těmi výfukovými plyny jsem ale narazila na horší hrátky, které si s námi náš čich (a mozek) může zahrát.

O anosmii už jste možná slyšeli. Je to ztráta čichu. Určitě nepříjemná záležitost. Ale našla jsem další takové poruchy čichu a to je teda nářez. Třeba phantosmie. Tu jsem zřejmě chytla, naštěstí dočasně, já. S touto poruchou cítíte pachy, které ve skutečnosti neexistují. A může být ještě hůř: parosmie, kdy vám mozek běžné pachy a vůně převrací do pachů nepříjemných, jako je hniloba nebo rovnou exkrementy. A potkat to může každého, třeba právě po úporné chřipce a třeba i blogerku píšící o parfémech.

Můj způsob, jak zatočit s phantosmií

Můj způsob, jak zatočit s phantosmií

Já to o víkendu na jižní Moravě přepila, nebo jsem měla štěstí. Ale Louise Woolan to štěstí neměla. A přitom průběh stejný – chřipka se ztrátou čichu, následovala phantosmie, ale u ní pak bohužel parosmie. Blogerka, píšící o parfémech a nominovaná na nejprestižnější cenu Jasmine Awards za své články a vlastnící 500 flakonů parfémů, které nemůže použít, s parosmií zápasí dodnes. Už rok a lékaři si neví rady. Přečtěte si její blog o parosmii, je to dojemné čtení o tom, že i obyčejné mytí vlasů může mít za následek zvracení ve sprše (Romaniny ajurvédské bylinky by asi nerozdýchala vůbec), o tom, že nejhorší jsou káva, víno a cigarety. O tom, že některé dny jsou lepší a některé se snad ani nedají přežít.
Ale čichový nerv se neustále regeneruje a tak má Louise naději.

Čich nahrazuje i chuť. Chuťové pohárky dokáží rozeznat jen čtyři základní aspekty – sladkost, slanost, hořkost a kyselost. Veškeré ostatní nuance obstarává právě nos.

Čich vůbec se dá i do jisté míry zlepšit, jak mi řekla Viktoria Minya: nos je sval. To asi zná každý, kdo se trochu zabývá parfémy (nebo vínem, nebo dalšími požitky). Vnímání jednotlivých složek, ale i vnímání pachů a vůní vůbec se dá trénovat, ale o tom až příště a zatím si ty svoje nosy opatrujte, Jsou důležité.

mirka_podpis

 

 

Zdroje: NY Times, Washington Post, The Parosmia Diaries

Reklamy

15 thoughts on “• Hrátky nosu a mozku: letem světem Googlem

  1. Máma mojí kolegyně ztratila čich po chřipce a můj kolega se narodil bez něj. Ona necítí nic, on byl schopný zachytit molekuly Iso E Super ve vysoké koncentraci.
    Jinak o historii vůní a pachů a jejich vlivu na společnost a její vývoj a vůbec vztahy mezi lidmi existuje v češtině dobrá knížka „Narcis a miazma“ od Alaina Corbina. Ono se to teda trošku blbě čte, není to beletrie, ale dozvíte se tam úžasné věci, třeba že pozlacená vymydlená Paříž zprovoznila první splachovací záchod v roce 1912 a že Flaubert nemohl spát kvůli rozrušení z pachu dělnické třídy. Obecně se dá říct, že čím výše je člověk společensky, tím líp voní. Takže – kdo dobře voní, ten disponuje jedním z atributů smetánky. My na povznesení české společnosti tady s blogem makáme už dlouho! :D

    Liked by 1 osoba

  2. Zajímavé ;) Díky za tip na blog .
    Já si s nosem taky užiju, po otci mám nos přecitlivělý a spíš asi i na ty zápachy – nebo možná mě jen víc dráždí nervy?, někdy si přijdu jak stopařský pes. Občas je to vlastně dost otravné i pro mě samotnou.
    Taky pozoruju, že hodně lidí už nepoužívá vůně, resp. to nechávají na aviváži, tělovém mléku a podobných produktech – je to škoda. Vůně na člověku mi přijde jako jeho osobní podpis, tím že na každém je to vlastně jedinečné díky reakci, je originální do jisté míry a je škoda nedodat své osobnosti „další rozměr“ :)
    A s tím, že víno a vůně mají dost společného naprosto souhlasím ;)

    Liked by 1 osoba

    • Iwi, ano víno má hodně společného co do složek ve vůni. Dostala jsem jako dárek krabičku esencí, které lze cítit ve víně a tak 90% je společných s parfémy.
      Jinak ale kolega chodí čichat a ochutnávat whisky a u nás teď bude ochutnávka rumů. Asi tam zajdu. Božkov v nabídce není :)

      To se mi líbí

  3. Miluji kávu,piju ji více než 30 let a doma nejraději pořádného turka.Kávovou sedlinu jsem vždy lila do odtoku v kuchyńském dřezu.Dokonce jsem se kdesi dočetla,že to čistí trubky.Rozhodně nikdy nebyl problém s ucpaným dřezem a nic nebylo cítit.Před dvěma lety jsem se přestěhovala a po určitém čase jsem v kuchyni začala cítit něco jako přepálenou kávu.Zkrátím to.Za ty dva roky jsem postupně nasypala do odtoku ve dřezu už tři piksly chloridu sodného,byť ten ucpaný nebyl,ale já měla pocit,že ten zápach jde odtud.Kafe mi přestalo chutnat.Skoro jakobych tu přepálenou kávu cítila už všude a ze všeho.Vyhledávala jsem si informace o čichových halucinacích a jestli neexistuje nemoc,která se projevuje cítěním přepálené kávy.Je to peklo.

    Liked by 2 people

    • sagiti: a jiní to taky cítí? Pokud to cítíš jenom tam, pak tam něco zřejmě bude. Pokud i jinde a už dlouho, asi je to na doktora. Jinak já kromě toho, že jsem ty výfuky přepila, tak jsem si nos i proplachovala mořskou vodou.

      To se mi líbí

    • Turka, jo? Já taky! Pán je znalec…
      Já jsem měla období, dlouhé, několik let, že jsem občas cítila aceton. Bála jsem se cukrovky, ale s tou to nemělo nic společného, byla to fakt halucinace. Myslím si, že jsem si to nějak vtiskla do mozku – lakovala jsem si dřív denně – obden nehty a asi jsem si někde uložila homeopatický otisk. Jako se říká, že lidi po amputaci končetin ještě dlouho cítí bolesti v prstech, něco takového.
      No, jedu na finančák, tak mi přejte, ať tam zachytím molekulu velkých peněz a ať se mne už nepustí! :)

      To se mi líbí

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s