• Vive la bicyclette! Aneb Paříž ze sedla (ne koňského), díl 1.: Honoré de Prés

Asi těch „pařížských“ článků bude víc, musím se totiž nejdříve vykecat ze svého nadšení nad objevováním Paříže ze sedla bicyklu a vypadá to, že v tomhle článku na vůně nezbude moc prostoru. Ale když musíš, tak musíš a kromě toho jsem ještě pořád ve stadiu zkoušení pařížských úlovků a nemám to ještě po kupě.

20150513_110707 (800x600)

Centrum Paříže sice není moc velké a dá se v pohodě obejít pěšky, ale dlažba je tvrdá, pohorky ani rozšmatlané tenisky si přece do Paříže nevezmete, takže nohy bolí… znáte to. Je tu samozřejmě metro… ale je tu i něco mnohem lepšího: kola na půjčení!

Po celé Paříži jsou v nevídané hustotě rozesety stojany s koly na půjčení. Stačí si koupit přímo u stojanu lístek na jeden den za kačku sedmdesát (myšleno eur, samozřejmě) a můžete jezdit celý den. Po půl hodinách, ovšem. Je to určeno na rychlý přesun z bodu A do bodu B, nikoli na popojíždění. Po půl hodině musíte kolo buď vrátit, nebo vám to začne odečítat po jednom euru za každou načatou hodinu. Kouzelné na tom ovšem je, že mezi bodem A a bodem B najdete hromadu stojanů, kde můžete kolo odložit a zase si vzít a tím načít novou půlhodinu zadarmo. Obratnými manévry tak můžete jezdit celý den jen za tu kačku sedmdesát.

P1100298 (800x600)
Kola jsou dámského typu s košíčkem na řidítkách, takže klidně můžete jet v šatech a kabelku odložíte do košíčku. Jezdí na tom všichni, turisti i místní, Paříž je plná bicyklů. A tudíž nemusíte mít strach. Při první jízdě mi řidítka v rukou strachem vibrovala. Přece jen ten pocit – jedu na kole uprostřed pařížské dopravy. Pak mě to přešlo, řidiči jsou na zmatené turisty na kolech zvyklí, klidně počkají, než se vyzmatkujete na křižovatce, netroubí na vás, dají vám přednost, v jednosměrkách jsou většinou výjimky pro kola, takže nemusíte hledat složitě trasu a když jedete po chodníku (kde nemáte co dělat, ale jezdí tak všichni), chodci ochotně uskakují a pokud se vám přece jen pod kolo připletou, ještě se vám omluví.

P1100264 (800x600)

Má to jediný háček: musíte mít kreditní kartu a na té se vám při koupi lístku zablokuje 150,- EUR jako jistina pro případ ukradení kola. Sice nevím, kdo a proč by kradl kolo vážící snad 30 kilo, ale lidi jsou všelijací. Možná do sběru?
Nikde jsem se ovšem nedočetla, že tato jistina se odblokuje až po pěti dnech, možná ale jak u které banky. Tak jsme si vesele kupovaly každý den každá jeden lístek a tím každý den zablokovaly dvakrát 150 eur… až na nás automat poslední den vyplázl jazyk a kola nedal. Pěkně se mi orosilo čelo, když jsem zjistila, že na kartě chybí něco kolem 28 tisíc! Naštěstí se fakt ty blokace po pěti dnech vrací, jen je třeba s tím počítat. Nebo si koupit sedmidenní lístek za 8 EUR. (Pro zálemce: velib stránky)

P1100575 (600x800)

Našly jsme si super bydlení, v mrňavém bytečku, zato v centru dění: na rohu rue Montorgueil, ve čtvrti Marais. To je jedna z nejzachovalejších historických čtvrtí Paříže, ale i čtvrť módy, galerií, kaváren… Není nad to, když ráno jen seběhnete dolů, dáte si kafe s čerstvým, opravdu máslovým croissantem, sednete na zahrádku a sledujete ranní cvrkot.

P1100200 (800x600)

Pak se pomalým krokem vydáte do okolí a na co nenarazíte: na krásnou pasáž v secesním stylu a v ní … parfumerii De Marseille et d’Ailleurs.

P1100215 (600x800)

Maličká parfumerka s razantní prodavačkou, která ví nejlíp, co vám sedne a nenechá si to vymluvit, vede přírodní kosmetiku, hlavně toiletteries. Ale ve výloze mě zaujaly flakony Honoré de Prés. Pařížská značka , jejíž produkty by měly být čistě přírodní. Vlastně mě spíš zaujalo jméno Olivia Giacobetti. Tato dáma totiž má na svém kontě spoustu vůní, včetně takových skvostů, jako je Philosykos pro Diptyque, nebo Tilleul pro Parfums d’Orsay.

20150513_120035 (800x600)Bohužel, paní prodavačka nekompromisně rozhodla, že pro mě bude nejlepší Love Coco a laskavě mě obdarovala vzorečkem. Nevím, proč se tak rozhodla, asi jsem ji něčím naštvala, protože pro mě je teda kombinace sladkého kokosu s kyselým koriandrem smrtící. Při zkoušení mě zachránilo jen to, že jsou to toaletky a přírodní vůně, což znamená lehkost a prchavost. Nestranně musím dodat, že je to kombinace v pravdě neotřelá… a utíkám to smýt. Kdo má zájem, napište, za poštovné vzorek pošlu.

Přitom v té řadě stojí za pozornost úplně jiné vůně, ale ty vám můžu přiblížit jen na základě papírků. Například krásně vyuzený vetiver v Chaman’s Party. A nebo zatraceně špinavá mrkev vymáčená ve vodce v Love Carottes. A třeba pro květinomilky mají sladce žvýkačkovou tuberózovou Vamp á NY.
Doporučuji vyzkoušet těm, kdo se pídí po přírodních vůních. Je to ovšem za cenu výdrže.

Další úlovky nechám na příští články, ať vás nezahltím.

mirka_podpis

 

Reklamy

6 thoughts on “• Vive la bicyclette! Aneb Paříž ze sedla (ne koňského), díl 1.: Honoré de Prés

  1. Pingback: • Vive la bicyclette! Díl 2.: Zlodějky kol a zemětřesení u Harrisů | frangipani.cz

  2. Pingback: Viva la bicyklette! Díl 3: Snídaně u Lutense, niché ráj na zemi Jovoy a další parfémové radosti | frangipani.cz

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s