• Skvělé zhoubné Vánoce

Myslím, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že většina z vás, kteří tenhle článek čtete, má nějaký problém s Vánoci. Koho by neotravoval říjnový start předvánočního mumraje, nebo do krajnosti vybičované, vánočně laděné reklamní kampaně, před kterými není úniku. Pokud je někdo z vás dokonce nedejbože donucen strpět vysokou koncentraci toho všeho (absolue de Noël, he he) v rámci svého zaměstnání někde v nákupním centru, ze srdce ho lituju a cítím s ním.
Jenže co s tím? Odjet na tři měsíce někam, kde vánoce neznají, na to asi naprostá většina z nás nemá podmínky. Okázalé nadávání na celou tu zběsilou záplavu, zanechávající duševní modřiny taky nijak extra nepomáhá, že ne? Já jsem si během let vynašel celkem snadný způsob, jak rolničkové cunami čelit.

wp_20161125_17_11_31_pro
Zůstaňte nanejvýš neteční ke všemu „svátečnímu“, co na vás ze všech stran doráží. Najděte si vlastní vánoční náladu – své sváteční já. Soustřeďte se na maličkosti z dětství, které se vám na Vánocích líbily – mít kolem sebe nějaké bambino hodně pomáhá. Sledujte ho a učte se. Všimněte si cestou do práce větvičky, krásně pokryté jinovatkou. Při nevyhnutelném procházení hypertrofovaným obchodem v duchu uznejte, že zrovna tenhle jednobarevně nazdobený stromek je fakt vkusný. Pravidelně a bez výčitek se odměňujte, je fuk, jestli to bude předražené, ale lahodné perníkové laté, masáž, nebo nové hodinky. Než se věci vrátí do normy, zasloužíte si to, ne? Stejně nakupujete dárky pro ostatní, tak se v tom pár věcí navíc, investovaných do sebe/své duševní hygieny, ztratí a vyplatí.
Prostě si z kakofonie vyberte tón, který vás pohladí a toho se držte. Když pak čtyřiadvacátého večer budete přecpaní bramborovým salátem ležet v podestýlce rozškubaného balícího papíru, s úlevou si uvědomíte, že to nejhorší máte úspěšně za sebou a ty drobné perličky, které jste si v posledních týdnech střádali, vám třeba v duchu vytvoří pomyslný náhrdelník onoho druhdy nedosažitelného pocitu příjemných Vánoc.

Mimo to není důvod zapomínat ani v tomto období na parfémy, ty umí v mrazech zahřát a povzbudit zkoušenou mysl. Takže jsem vám víceméně náhodně výbral několik vůní, vhodných do chladného počasí. Třeba vás něco z toho inspiruje a pokud ne, možná aspoň na chvilku rozptýlí.

 

EUTOPIE je francouzská značka založená Elodií Pollet, která je vybavena zkušenostmi z mnohaleté práce pro Hermès. Práci na vůních pro svou značku svěřila různým nosům a dnes zkoumané číslo 2 (všechny parfémy Eutopie jsou označeny čísly) vytvořil někdo jménem Prakash Narayan. Ani internety o něm nic neví, takže vám k němu bohužel nic bližšího nepovím s výjimkou toho, že pracuje pro Givaudan.
No. 2 má být orientální květinovka vystavěná okolo růže, moje fantazie mi z ní vykreslila papír v kombinaci s kůží, ale to je jedno, protože to voní překrásně. Arabsky, s ovzduším seriózní francouzské školy, potemněle, až večerně a především bez předstírání luxusně. Není to vyloženě hřejivá vůně, ale díky své koncentraci a slušné projekci se v chladném počasí neztratí. To všechno zabaleno do celkem nenápadného flakonu.

wp_20161210_19_18_03_pro-2

 

Parfémy AFFINESSENCE jsou k dostání přímo ve slušivém pleteném svetříku, tak si o venčení v chladném počasí přímo říkají. Výrobce se snaží odlišit od konkurence tím, že své vůně skládá dohromady výhradně ze surovin, používaných do základu parfému. Ačkoliv to může znít podezřele, nezdá se mi, že by to bylo na závadu.

Vanille-Benjoin svým vanilkovým kadidlem hřeje jako šála. Použitá vanilka voní přepychově (jo jo, vzorek ti schovám, Mirko), podle informací výrobce je to pravá čistá surovina z Tahiti. Hezky se doplňuje s lubán jáví („bandžáví“, benzoin), jenž vůni propůjčuje pryskyřično-kouřový rozměr a sladce nahořklá tonka přidává skoro vánoční náladu. Skvěle to prostupuje prostorem a taky to vydrží.
Totéž platí i pro bráchu jménem Patchouli-Oud, ten už ale míří spíš k pánům. A hlavně milovníkům pačuli, s tou se tu totiž nešetří. Opět byly zvoleny velice kvalitní suroviny, tudíž je má oblíbená vizualizace aromatu pačuli v podobě babiččiny skříně evidentně luxusní starožitností, vyrobenou z toho nejlepšího dřeva, nejspíš z ebenu. Dřevité rysy v parfému pochopitelně pomáhá vykreslit oud a ladí to spolu jedna radost. Kdo pačuli nemusí, bude zděšen, my ostatní plesáme. Temná jako duše hříšníka, tajemná jako hrad v Karpatech a specificky krásná.

wp_20161130_18_26_49_rich-2

 

V CANTO od rodiny Terenzi už z Frangipani znáte, takže není třeba šikovné Italy představovat. Já pro vás ovšem mám Magnificat, o kterém se tu ještě nepsalo. Ten zpočátku připomíná něco od Sospira (ty flakony teda taky jako bych už někde viděl :), draze působící koktejl luxusních orientálních tónů. Ale Paolo Terenzi by se naštěstí s pouhým kopírováním nespokojil. Když se parfém rozbalí, cítím zvlášní směs kostelního kadidla, proužku dýmu z právě sfouknuté svíčky a mňamkovních balzámově-gurmánských tónů. Romano, je v tom cukrová vata! Iluze půlnoční mše se šťastně vánočně zdeptanými lidmi, klepajícími kosy v narvaném kostele jako vyšitá. Takže zase ty Vánoce. Báječné a opulentní, takové si je udělejte, cililink!

radovan-podpis

N

Advertisements

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s