• LA VIA DEL PROFUMO 2: chlupatí muži pijí mlíčko

wp_20161221_16_51_08_pro.jpg

Značku excentrického Francouze Dominique Dubrany, žijícího a tvořícího v Itálii pod uměleckým jménem Abdes Salaam Attar jsem zde už jednou recenzoval, tak proč vstupuju podruhé do stejné řeky? Protože jsem s odstupem času zjistil, že jeho vůně jsou mnohem, MNOHEM lepší, než se může z mého předchozího zkoumání zdát.
A taky proto, že portfolio značky je značně obsáhlé. Tak proč si nevyzkoušet další skvosty s vyhlídkou na to, že některé z nich třeba taky uvíznou drápkem a bude se mi po nich stýskat, podobně jako se mi to stalo s vůněmi Chilum a Hindu Kush. Kromě toho, než si některé z Dubranových děl koupím v pořádné flašce, musím toho vyzkoušet co nejvíc, chápete?

Dáme se do toho a začneme necudně. Žertuju – přiznám se, že teprve při druhé objednávkové návštěvě stránek La Via del Profumo jsem si – jouda – uvědomil, že přidáním slůvka „feromon“ do názvu vůně chtěl Dubrana říct, že parfém pracuje s přitažlivostí, brnká na pudy, ale neznamená to, že by obsahoval nějaké feromony a sliboval zaručený úspěch u opačného pohlaví. No, mívám taky své chvilky.
Takže Feromone pour Homme, to je hořkost orámovaná dřevem a kouřem. Ale jde tu o velice zvláštní hořkost- je zaoblená. Jako by obvyklé ostří trpkosti bylo zbroušeno do vanilkové oblinky. Nevoní to vanilkově, jen to místo, kde jste čekali hrany ano. Feromone pour Homme se skládá z bobra a tria větvičníku, santalu a pryskyřice. To je vše.
Je to hodně divné – dost macho a přitom víte, že tenhle samec má svou něžnou stránku a dobré srdce. Mickey Rourke se svými čivavami. Dřevorubecký tatínek s ručičkou capkající dcerky v jedné pracce a jejím plyšovým králíčkem v druhé. Rozkošný barevný cupcake položený na kovadlině. Rozumíte mi, ne? Mám od Romany zakázáno krást obrázky z internetů, ale v tomhle případě prostě musím:

181220106
Tahle fotka vystihuje Feromone pour Homme líp než třístránkový rozbor jejích složek s přihlédnutím k morálnímu a globálnímu aspektu.
Neuvěřitelná věc.

Nepředpokládal bych, že se dá udělat dobrý pánský parfém s vůní mandlí – natož, že se mi bude líbit. Proto mě Sharif moc mile překvapil. Mandle v něm jsou výrazné, voní nekašírovaně a skoro tonkově. Kolem nich je krásně vpletený věnec z kůže a dřev a mnoha dalších surovin, jenž tvoří střed většiny Dubranových vůní (Dubranade?). Nezní to asi moc oslnivě, jenže to je skvělé – nádherná pánská vůně, vyzařující noblesu („Sharif“ prý znamená něco jako „vznešený“) i mužnost. Věřím, že díky nepřehlédnutelné gurmánské stránce po Sharifovi s chutí sáhne i leckterá žena. Tenhle koktejl nečekaných spojení se výjimečně povedl, oslovuje okamžitě a vyzařuje šarm jako teplomet (tady bez konotací, přátelé). Mandle po nějaké době začnou ustupovat do pozadí a celá vůně se začne vytrácet trochu dříve, než je zvykem – daň za použití přírodních surovin. Jenže na druhou stranu zas aspoň můžu svou parfemaci během dne přiživovat a víckrát zažívat ten příjemný pocit, když mně ta lahoda naplní nos.

Přiznám se, že pojmenování Gypsy Queen mě u tohoto parfému dost mate. Přestože tenhle plnokrevník nepostrádá žár a srší energií, pro mě je to jasný hřebec. Neříkám, že by to ženy neměly nosit, to bych si nedovolil – jen tam místo Carmen vidím Escamilla (José je na tuhle vůni příliš velká fňukna). Gypsy Queen je oslava pryskyřic a ačkoliv složení z nich zmiňuje jen sturač, mně celá vůně přijde jako definice „amber“ – jantaru, typické směsi pryskyřic, používané v parfumérství, šmrncnutá klasickým, sladce kořeněným after-shavem z osmdesátých let. Gypsy Queen úžasně hřeje, ale nebál bych ji použít ani v létě – je to spíš vášeň než výheň, co z ní čiší. Přitom nepostrádá určitou spolehlivost a důvěryhodnost, což je zajímavá hra protikladů. To všechno se k chlapovi hodí, ne?

Nemohl jsem vynechat růži. DD ji pojmenoval Cuore di Rosa – Srdce růže a šel na to po svém. Silnou růžovou esenci (bulharskou, takže arabsky vonící) promísil s citrusy a něčím tajným – přísahal bych na bobra nebo cibetku, jenže tyhle složky to být nemůžou, Heart of Rose je prodávána coby veganská vůně. Nevím jak to udělal, ale v každém případě ten celek, co tu dělá růži oponenturu, ji velice účinně krotí. Natolik, že mění její výraz. V počátcích to na mě až dělá dojem směsi jehličí s růžemi, později, zejména v závěrečné polovině, cítím živočišnost. Úplně jinou než kupříkladu Ellenova Rose Poivrée, ale je to tam – „špinavá“ růže. Nos běžného konzumenta ambroxanu a linaloolu by to urazilo, zato zpovykaného milovníka růží zaujme svou originalitou – růže po stopadesáté a zase jinak. Stále ještě nevím, jestli se mi to líbí, přesto jsem si jist, že jde o výjimečný parfém. Budu muset počkat na jaro, tuším, že v teplejším počasí ze sebe Cuore di Rosa vydá něco navíc, co je mi zatím skryto.

Pro dnešek je to všechno milánkové, ale s dalšími lahůdkami od La Via del Profumo se brzy vrátím.

Kompletní recenze La Via del Profumo najdete pod odkazy:

  1. Začalo to u tabáku
  2. Chlupatí muži pijí mlíčko
  3. Mafiáni a Arabové

radovan-podpis

 

 

 

Advertisements

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s