• Co to je…CÍSAŘSKÉ FIALKY?

Ten podnikatelský nápad, začít v centru Prahy nabízet francouzský parfém s vůní fialek, byl skvělý. Co na tom, že jeho autorkou byla pouhá ženská. Taková panička, která má stát u plotny, rodit děti a vyšívat. A nekecat mužským do byznysu. Všechny Pražandy ho chtěly. Nebyl levný, ale byl dostupný, importovaný z Francie dával žnám pocit luxusu a volnosti, umožňoval jim snít. Na konci 19. století byl pro spoustu z nich jediným možným výletem do snové Paříže. Bornovi vydělali hromadu peněz. Četli jste „Císařské fialky“ Vladimíra Neffa? A napadlo vás při tom „Mít tak možnost někdy zkusit, jak ten parfém asi voněl, to musela být nádhera!“ Ale prosím, nejste odkázané na snění, jako Neffovy hrdinky. Tohle se dá lehce splnit.

Průmyslová fialková revoluce

I když literární licence Vladimíra Neffa posunula vynález syntetické vůně fialek v čase trochu nazpátek, v podstatě popis její komercionalizace přesně sedí. Chemie na přelomu století, v plně rozběhnuté průmyslové revoluci, začala kecat do všeho: nejdříve do průmyslových postupů výroby nových materiálů, barvení, povrchových úprav, čištění…a když už tohle všechno měla zmáknutý, plivla si do rukou a pustila se do mnohem subtilnějších oborů: potrava, léky, drogerie, parfumerie. Ambicí bylo najednou lehce, levně a rychle vyrobené obaly ze skla a kovu naplnit novými látkami. Syntetické látky nahrazovaly přírodní, které se těžko získávaly, a staly se módními. A to byl přesně případ fialek: německým chemikům se podařilo syntetizovat z karotenu skupinu ketonů s názvem „ionony„. A ty voní dodnes stejně, nezáleží na úrodě a nezáleží na restrikcích EU. A přesně tak voněly Bornovy Císařské fialky.

Přírodní fialka tedy neexistuje?

Ale ano. Vůně fialek a fialka samotná, díky obsahu léčivého salicylu, byla vždycky abnormálně oblíbená. Jenže její vůně se velmi těžko získává, lze to jen prostřednictvím tukové cesty, což je extrémně nákladné a zdlouhavé, anebo konzervací v cukru, čímž se nedá vonět (ale dá se z toho udělat třeba likér, což taky není marné).

Enfleurage – skleněné desky pokryté kvítky, které se každé tři dny vymění. Tuk se pak sebere, rozpustí v lihu a destiluje, nebo se vůně zachová ve formě pomády.

Napolen si nechával vyrábět enfleuráží fialkovou pomádu, chudina se musela spokojit s kytičkami fialek v záňadří a žvýkáním čerstvých květů, což mělo za následek zázračně svěží dech a zdravé dásně. (Doporučuju ochutnat, ale platí to samé pravidlo, co pro žlutý sníh).

Fialkový kvítek

Těžko říct, proč zrovna fialka byla první syntetizovaná květinová vůně, jestli si ji oblíbil vrchní chemik nebo to byla náhoda. Každopádně vzápětí se objevily další vůně na bázi ketonů (růže, kosatec), aldehydické vůně (mýdlo, jasmín, dřeva) a od té doby se spirála už nezastavila.

Vůně fialkového kvítku se ale neskládá jen z jednoho toho jónonu, protože není jednoplošná. Je mdle sladká, trochu medová a má jemné pudrové tóny. To první dodává beta-ionon, to druhé špetka alfa-inonu, který nese hrdý komerční název Irisone (a taky Iraldeine a desítky dalších, podle výrobce). Pro zvýšení sladkosti a prohloubení vůně se někdy k těmto dvěma složkám přidává ještě trošička damascenonu, který patří do skupiny rose ketonů, růžových ketonů. Přihořívá….?

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina

Ještě to vydržte, už jen chvilka chemie, bude vás to na konci bavit. Začíná vám to dávat smysl? Takže fialkový květ je složený z fialky, trošky kosatce a trošky růže. Bingo! Chemie je prima, ale stejně vždycky na začátkuinspirace stojí příroda. Přestože si tyhle květiny nejsou biologicky příbuzné, složení jejich vůní ano. Jednoduše jen posunutím poměrů látek uvedených v předešlém odstavci vytvoříte vůně tří nejoblíbenějších parfémů. Teda ne vy – příroda. Nebo laborantka. Problém je, že jednotlivé látky nejdou od sebe úplně oddělit, ale ani to není třeba, protože jsou prostě příbuzné a nevadí si.

Rtěnkový akord, vůně pudru, nalíčené ženy ve fabrikách a něco o kosatci

Proč vám to cpu? Protože všechno souvisí se vším. Pamatujete, jak voněl pudr nebo rtěnka vaší babičky? To už asi ani ne. Přesto, když zkusíte parfém s kombinací iris+fialka+růže, okamžitě se vám vybaví „rtěnka!“, někomu „maminčin pudr“. My tomu tady říkáme rtěnkový akord, četla jsem taky „cosmetic accord“ a podobné názvy. Vynález pásové velkovýroby papírových a plechových obalů a lisování skla (a taky emancipace žen díky zapojení do práce a jejich vlastní peníze) vyvolal obrovskou poptávku po kosmetice. Výroba pudru z mleté rýže nebo kaolinu a křídy není drahá ani složitá, nové syntetické pigmenty a vazelína z ropy si přímo říkaly o lisování rtěnek a to všechno chtělo parfémovat. No a fialkové ketony už tady ležely, byly levné a jednoduché na výrobu.

Čili: pudrový kosatec neznamená, že kosatec voní jako pudr. Je to přesně naopak, jde o záměnu příčiny a důsledku – rýžový nebo minerální pudr je úplně bez vůně. Ten dojem, že „kosatec je pudrový“ je podvědomí vtisknuté lidstvu úplně uměle tímto komerčním zázrakem. (Prášek z kosatcového kořene se do rýžových pudrů přimíchával v Japonsku, ale tyto pudry byly pro Evropu velmi exotické). Tedy: pudr voní po kosatci. Ne naopak.

A ještě jeden špek: všechny ionony mají základ v karotenu, který jak známo, sídlí v mrkvi. Znáte všichni ten typ parfémového kosatce, které mu se říká „mrkvový„, že? (Používá ho třeba Prada). A známky mrkve najdete i ve fialce.

A ještě mám jedno překvápko, když jsme u toho kosatce: do této skupiny iononů patří taky acetoin, látka, kterou se parfémuje margarín, aby voněl jako máslo. A typ irisu „máslový kosatec“ už jste taky potkali, že ano?

Fialkový lístek

Fialkový lístek je něco jiného, než fialkový květ. Jeho vůně je zelená, nesladká, zemitá. Jen krátce: pro jeho tvorbu se používá kosatcová složka, složky kapradí a kapka beta-inonu, aby byla navozena příbuznost s fialkou a prachové pižmo.

Fialka je kanibal

Ionony mají jednu zajímavou vlastnost: jejich molekuly mají neobvyklý tvar, díky kterým se dokážou rychle „vyplachovat“ z receptorů v nose. Tím se nos uvolní k příjmu další vlny vůně. Takže narozdíl od jiných parfémů, které ze sebe za chvíli přestanete cítít, fialka se ve vašem nosíku pořád občerstvuje a vy víte, že pořád voníte.

Problém to dělá parfumérům, protože fialka se tím nestálým připomínáním stane dominantní složkou jakékoliv vůně – ostatní složky časem už nevnímáte, fialka furt maká. Proto je drtivá většina fialkových parfémů komponovaná jako soliflory, na co se vysilovat. Podobně to samozřejmě umějí také růže a kosatec, i když v menší míře. Proto asi patří k nejoblíbenějším vůním vůbec: tyhle kytky prostě drží.

Která fialka je nejkrásnější?

Jaká je vaše nej? Já mám dvě, favoritkou je elegantní Vjola od Nishane, která je komponovaná právě tak paradoxně, že má hromadu složek, které fialku dokážou překřičet a ta se neobvykle pohybuje v pozadí. Je to sofistikovaná parfumérská práce a já to dokážu ocenit.

A pak tu nejkalsičtější ze všech klasik, slavnou a úplně obyčejnou Violettu di Parma / Borsari (recenze zde), královna všech fialkových soliflorů všech dob. Tohle jsou přesně Císařské fialky.

Ale my tady na blogu vedeme dlouhodobý průzkum, takže pokud chcete vědět, jako fialky jsme už proukoumali a která se nám libila nejvíc, račte kliknout na fialkový obrázek.

fialky_puzzle_TDC

A jaká je ta vaše srdcovka?

 

Reklamy

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s