• Reportáž psaná na obrazovce

Trpím hyperaktivním jet lagem. Znáte? Když strávím celý bílý den na cestě, nemůžu se pak zastavit, jako bych potřebovala dohnat ten obvyklý denní objem aktivity. Prostě: jinak bych na ten blbý nápad napsat recenzi na mobilu nepřistoupila. Zkusila jsem na letišti nový Chanel, JPG, Hermés, YSL a Marc Jacobs a tady jsou moje dojmy.

Nejdřív si vyřídím účty s Gabrielle. Chanel nijak nepreferuju ani nesleduju, je na mne málo revoluční, ale chovám k nim RESPEKT. Dělají dobré voňavky, nepodbízejí se u toho, drží eleganci a pěkně piglují tradici No.5. Když jsem poprvé četla o novince Gabrielle, vůbec mi nepřišlo na mysl, že by to neměla být exklusivka. Po La Pause, Boyovi a Misii konečně došlo na rodinný klenot a nejkrásnější vůně bude pojmenovaná tím nejexkluzivnějším jménem, kterým disponují. A hele! Že patří Big G. pouze do mainstream linie mne zklamalo poprvé. Pak ten flakon – jako proč? Historizující tvar, který ale nemá na současné linie návaznost a vlastně ani není moc hezký, takový neproporční…no má cenu, abych ještě vůbec psala o obsahu? :D

Tak asi takto: když Gábi byla ještě mladá, tak chtěla nosit nějakou nekomplikovanou květinovou svěženku. A protože neexistovala Light Blue, nechala si udělat tuto jednoduchou květinovou vůni pro holky; později ji napadlo věnovat se důmyslným, luxusním, opravdovým parfémům. A pan Polge ten recept teď našel a znovu namíchal… Je tam typický kosatec, jsou tam ty jejich pěkné, hladké citrusy. Kytice genetických bílých květin  uhlazená, svěže elegantní, nic nápadného ani rušivého. Drydown nabídne typický chanelovský svěže pudrovitý dojezd. Já s tou vůní vlastně nemám žádný problém. Jsem jenom uražená: toto je hrozně málo! Prostě svěženka obecná vylepšená trochou Chanel šlehačky. Tohle patří do řady Chance pro bohaté děti, nechť to nosí do školy, ať neštvou učitelky. My dospělí chceme za své peníze něco dostat. Víme, co byla Gabrielle za herdek babu, komplikovanou a náročnou osobu, a tahle u těla se držící vodička jí vůbec není podobná. Promarněné jméno, škoda. I když věřím, že ruské holčičky a zelené vdovy budou nadšené. Je to nekonfliktní, bude se to líbit.

Tak teď Scandal na paškál. Ten mne taky pěkně naštval. Lahvička je prostě kopií Head over heels od Revlonu, ať si říká kdo chce, co chce. Jean Paul Gaultier parfums jsou nově v holdingu Puig a spolu s touhle novinkou Puig vydal hromadu statusů, které jsou, na rozdíl od vůně, skandální. Vlastně ani ne, jsou jen „head over heels“ – bláznivě lehkomyslné. Nejdřív teda Puig říkal, že chce zastavit spirálu limitek JPG – a to jako proč? Já taky nemám ráda flankery a odvozeniny, ve kterých se pak nikdo nevyzná. Ale figurky JPG jsou naprosto výjimečné, sběratelský artikl, který si lidi kupují právě kvůli pokračování. Jsou zábavné! Ať už je v nich naplněno cokoliv, i když JPG svěženky bývaly vždycky slušné. Komerční zázrak. Podle mne věčná škoda. Co tam máme dál: vůně má bourat klišé, představit něco moderního a nového. Med a pačuli. Jasně. Myslím, že už recepturu zapsali na nehořlavý papír a vložili do kopule Betlémské kaple pro příští generace. Asi neexistuje víc obyčejná a obvyklá kombinace, než pačuli+sladká složka, tomu může konkurovat snad jen kombo koprovka+vajíčko. A to se má tedy stát základem linie parfémů JPG u Puiga. Pavlíku, braň se! No tak ještě něco málo k té vůni (a pořád jsem ještě nezapomněla na ten ukradený flakon!): syntetický med a klasická pačuli. Množství medu je hrozně přepálené, takže zastiňuje všechny ostatní složky. V začátku mi připomněl Soir de Lune/Sisley, ale ta se pak poměrně ušlechtile rozvíjí do kytek; Skandál už jen jde do kytek, slábne a jinou polohu nenabídne. Asi kdo se chce sjet medem, tak to ocení. Jinak nevim. A ten flakon, vy hadi, mně to furt tak leží v hlavě – proč to Gaultierovo originální a tak signifikantní tělíčko poslali do kytek a vyměnili za fejk?

Christine Nagel konečně vystoupila ze stínu Jean-Claude Elleny a uvedla něco, co vybočuje z linie vůní Hermés: není to suché, není to sterilní, není to strohé, jak mám(e) u Hermése rádi. Takže pro někoho šok, pro někoho překvapení, pro jednoho vítané, pro druhého nemilé. (Jak velký vliv má osoba parfuméra na vnímání parfému na trhu si doporučuju přečíst v tomhle mojem starším článku o JCE a Thierry Wasserovi). Pro mne, skalní fanynku JCE nejdřív nic moc. Navíc je v tom santál, a to tak že hodně a sladký, to by JCE nikdy nedopustil. Hedvábný twill je jedním z klíčových materiálů pro výrobu šátků Hermes a „twilly“ je přesně ten výrobek, co vidíte na hrdle flakonku, hedvábná šňůrka nebo bandanka do vlasů či na krk. A protože to vím, čekala jsem ellenovskou minimalistickou suchou vůni hladkého chladivého hedvábí, což jsem fakt nepotkala. Ale pak se mi to rozleželo, dnes jsem ho zašla vyzkoušet znovu a oznamuju: Twilly je fajn! Myslím, že Christine už si jede po svém a plnou parou. Začátek je moc pěkná kombinace tuberózy, která naprosto postrádá obvyklou kaučukovou složku, a nahořklého zázvoru, který ji ochlazuje. Je trochu řvavá a mně se to líbí. Docela dlouho úvodní kombinace vydrží, samozřejmě nejdříve odejdou pikantní tóny a na jejich místo se nasáčkuje klasický, dřevitý, hřejivý santál. Pro mne problematická složka, pokud obsahuje ty sladké lepkavé tóny. Tady nejsou (co se podařilo Hermésu zachovat je typická čistota složek, Puigu, podívej se, tohle znamená „mít respekt k DNA značky„), takže mne neobtěžuje, ale milovat ho nebudu. Jestli santál milujete vy, dejte Twilly šanci. Jo, a flakon: krásná variace na klasiku, na mojí fotce z letiště nemá bohužel ani twilly okolo krku, ani černou buřinku, typickou pro klasické rakvičkové flakony Hermes. Ve skutečnosti ale vypadá jako štramák na vycházce. Pěkné to mají.

Wonderlust Sensual Essence od Michaela Korse se mi hned zalíbila natolik, že jsem si ji stříkla na ruku. Já tuhle značku nevyhledávám, ale netrpím úplně nedůvěrou, když vyšla první řada vůní v těch hranolech, tak byla fakt príma…a pak se to teda hned zvrtlo. Stejně jako tenhle Wonderlust:  pořádně osolená, nebo spíš opepřená, opulentní pivoňka na začátku potěšila. Moje očekávání dalšího vývoje ovšem vyšumělo do ztracena: po desetiminutovém velkolepém začátku se nestalo už vůbec nic…a až na konci dne jsem našla na ruce nepříjemný, syntetický sladký pach červených kytek. Dávám ale bod za longevity, mám ji na papírku v pase už tři dny a pořád se snaží…jenže co je jí to platné, když je ošklivá.

Proč jsem to já jenom zkoušela? Kvůli tomu názvu, jedna vůně Y od Yvese Saint Laurenta už existuje a je poměrně populární – důkladná dámská aldehydická chypre, která se dokonce dostala mezi výběr do La Collection. Proč mne napadlo, že nová pánská vůně se stejným názvem s ní bude mít něco společného? Asi ženská logika. Protože tady to „Y“ znamená „Generation Y“, to jsou ty děcka narozené po Y2K, co chtějí nosit všechno stejné, aby byli originální (a jsme zase u toho respektu k DNA značky, koho tohle mohlo napadnout…) Takže ano, teď tomu rozumím a těmhle lidem tato příšerně syntetická, vodová svěženka, která neobsahuje ani molekulu originality, přesně patří. Někteří dospějí a koupí si pořádný parfém, někdo u ní zůstane, no, co k tomu říct, buďme rádi, že se děcka myjou a nesmrdí. A ten flakon: ten je nádherný.

Sorry jako za ty fotky, lidi na to na letišti chmatají špinavýma rukama, já se to vždycky snažím přeleštit, ale prodavačky mne pak začnou sledovat, tak to musím fotit tajně…to víte, mám těžký život. Teď budu ještě pár dní lítat, mám ještě něco zkusit? Nabízím recenze na vaše přání, ale nesmíte si přát zlomyslnosti, třeba nový Light Blue nebo La Vie.

 

Reklamy

2 thoughts on “• Reportáž psaná na obrazovce

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s