• Případ „Alchymista“: část 1. (patlalové versus parfuméři)

Asi už budu navždy odsouzena psát pouze obecné kecy o vůních, případně drby z parfémového světa. Už druhý měsíc totiž bojuju se zánětem dutin a pořád se to nelepší. Necítím skoro nic a recenze parfémů nepřichází v úvahu. Dokonce mi vyhrožují, že půjdu pod kudlu. Na náladě a chuti do psaní mi to tedy nepřidává.

Ale mám už špatné svědomí vůči Romaně, tak se holt vrhnu na ty drby. Jeden z nich dokonce rozvířil i české parfémové vody a přiměl mě nejen k tomu, abych pořádně pomluvila dotyčného, ale především k zamyšlení nad procesem vzniku parfému. Nazvala bych ho „případ Alchymista“.

Někteří z vás možná zaregistrovali na sociálních sítích, či jinde, aktivitu brněnské „firmy“ Alchymista. Dokonce o něm vyšel článek na IDNES. Tuším tam psali něco o tom, že si čistí nos v Macoše. Možná bych tam měla zajet, třeba by mi to pomohlo.

Ve zkratce Alchymista tvrdil, že vytvoří parfém na míru za 500,- Kč a 45 minut. Snažím se na facebooku nereagovat na příspěvky a komentáře, které mě nadzvednou, protože se většinou dočkáte více či méně blbých a útočných reakcí. Ale v tomhle případě, po komentářích typu „to je super, nemusím kupovat drahé parfémy, vyjde mě to i s cestou vlakem do Brna a zpátky levněji“, jsem se prostě neudržela.

Vyjádřila jsem svůj názor, že za 45 minut a 500 korun se prostě dobrý parfém udělat nedá a už vůbec ne na míru zákazníkovi. Stručně jsem uvedla i několik argumentů proč. Samozřejmě se na mě sesypali s tím, že když jsem službu nevyzkoušela, nemám odsuzovat. To jsem sice nevyzkoušela, i přesto si to troufám nadále tvrdit.

Nicméně jsem si říkala, že pro tu srandu do Brna zajedu. Předběhla mě však jiná dáma a popsala svou návštěvu, probíhající za dramatických okolností, neb tam panu alchymistovi zrovna naběhla hygiena.  Až mi ho bylo líto, ale chuť mě přešla.

Nástup hygieny samozřejmě nelze přát nikomu a mnohdy jsou jejich požadavky přehnané, ale tady se to dalo čekat. I to je totiž jeden z argumentů, proč to takto dělat nelze. Každý kosmetický výrobek, včetně parfémů, musí být opatřen glejtem, že je nezávadný a jakákoli změna receptury vyžaduje glejt nový. Můžeme sice  polemizovat, nakolik je to správně a nakolik jen chorý výplod zelených mozků, či lobby nadnárodních gigantů, ale to je tak všechno co můžeme. V reále tu prostě platí pravidla EU a IFRA.

Další mé argumenty se týkají samotné technologie. Když už odhlédnu od toho, jak se chcete za třičtvrtě hodiny zorientovat v jednotlivých složkách a jejich kombinacích, zbývá nám tu čistá chemie. Ty složky spolu přece nějak reagují. Jak budou reagovat a jak bude výsledek vonět nemůžete vědět, pokud nejste zkušený parfumér. Ne bezdůvodně parfuméři studují dlouhé roky a učí se nejen rozeznávat složky, ale i odhadnout jejich vzájemné reakce. Jsou to v podstatě i chemici.

Za 45 minut, byť pod zkušeným vedením, se nezorientujete ani v základech, natož abyste uklohnili něco smysluplného. Vždyť i to „turistické míchání“ v Grasse, které jsem si vyzkoušela, trvalo déle (a stálo víc i když nepočítám vlak).

I když pro vás dělá zkušený parfumér, vyžádá si to několik sezení a mnoho verzí, než je parfém hotov.  A rozhodně si ho hned neodnesete v kabelce. Parfém totiž musí zrát. A tím jsme se přesunuli k dalšímu argumentu. Rychlokvaška, kterou byste si od pana alchymisty odnesli, by totiž voněla za týden jinak, než na začátku a za měsíc zase jinak. Zase se vrátím k mému výtvoru z Grasse (Romana mi ho pěkně zrecenzovala) – i tam nám řekli, že máme vůni nechat dva, nejlépe tři měsíce odpočinout, než (a pokud) ji začneme používat.

Tenhle rozpor s alchymistovými kouzly mě přiměl k zamyšlení i nad technologií výroby parfému. Tady většinou řešíme tu tvůrčí část. Složky, parfumérovy záměry, emoce. To je dlouhý, někdy až několikaletý proces. Například Warszawa od Puredistance vznikala v naprostém utajení celé dva roky.

Pak ovšem nastává další fáze, samotná výroba. A to jsme tu zatím moc neřešili, sama v tom nemám až tak jasno. Takže jsem se zahloubala do nějakých materiálů na tohle téma a ráda bych se o zjištění podělila. Jenže jsem se tady tak rozohnila, že to už nechám do druhého článku. Z toho co měl být jen úvod, je totiž přes sedm set slov a k technologii výroby jsem se nedostala.

Co vy, šli byste k alchymistovi pro parfém?

Reklamy

8 thoughts on “• Případ „Alchymista“: část 1. (patlalové versus parfuméři)

  1. Pingback: • Případ „Alchymista“: část 2. (cesta z jasmínového háje na vaši poličku) | frangipani.cz

  2. Absolvovala jsem. Stísněná atmosféra, podivný úsměv, jazykové nebo sluchové problémy. Umatlané lahvičky. Výsledek voněj uspokojivě. Testovala jsem jak dlouho vůně vydrží. Po aplikaci intenzita po 10minutách mizí, pak se rozloží na něco z větnamské tržnice a následně vymizí vše. Naštěstí. Dárkový poukaz stál 700Kč. No neberte to….

    Liked by 1 osoba

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.