• LOSTMARC’H: No. 1, No. 2 a No. 3 (ševče, drž se svého kopyta?)

Ten zvláštní název Lostmarc’h si francouzská kosmetická značka půjčila od nejzápadnější evropské pláže. Bohem zapomenutého místa, kde se kdysi setkával jen vítr s mořem a skalami. Teď je bretaňský poloostrov Crozon rájem surfařů a sídlem stejnojmenné „oceánské lékárny“, jak se sami titulují.

Prarodiče nynějšího majitele, bylinkáři, lékárníci a parfuméři přišli z Grasse, usadili se zde a začali tvořit kosmetiku z místních surovin. Později k sortimentu přidali i vůně. Ty měly charakter kolínských a inspirovány místem, také obsahovaly místní složky, většinou byliny a slané tóny. Vůně vytvořené v Bretani, oslavující místní přírodu s názvy ve starém místním jazyce. Jednoduché, autentické a … úspěšné.

 

Poslední kolekce, z roku 2013, je ale o něčem jiném. Obrací se směrem k exotice. Dle slov tvůrců: skládá vzácné složky z různých koutů světa do neobvyklých kompozic. Avšak přesto, že uplynuly 4 roky od vydání kolekce, nelze se dohledat recenzí na tuto novou kolekci. Napadá mě, jestli není něco špatně. Jestli se neměli „držet svého kopyta“?

Tak předně názvy (a popis složení), svádí k myšlence, kterak parfumér jede na Madagaskar, tam si vybere tu správnou vanilku. potom se odebere do Číny a najde ten nejvoňavější keř vonokvětky… Velmi romantické. Ale tohle si může dovolit tak maximálně Thierry Wasser a i ten to dělá jen pro marketing. Ve skutečnosti sběr provádí sedření místní obyvatelé za pár šupů a parfuméři nakupují (nebo rovnou pracují) u nadnárodních korporací jako Givaudan, IFF apod., kde výběr složek probíhá ve sterilní laboratoři mezi sterilními lahvičkami.

Ne že by se situace s mým čichovým ústrojím zlepšila, ale tyhle recenze už mám napsány dlouho. A protože mám jen vzorky, místo nafocených flakonů sem přidám fotky z jiného bohem zapomenutého místa. Tak pojďme na to:

No. 1  Jasmin du Tamil Nadu & Mimosa du Khémisset

Hned ze startu to začíná pěkně zostra, nějaké úvodní složky nemají šanci proti skoro hmatatelné smršti sladkého jasmínu. Takhle si představuji, že voní Jasmín s velkým J. Ten pravý, v noci a v plném květu. Je ale oproštěn od indolů, místo toho je přidán mléčný tón a v pozadí lze tušit santal.
Celé to je velmi výrazné a prostorové, ale v nose drhnoucí a trochu mi v tom něco kysne. Pro mne neklamná známka nepřírodní složky, podezřívám „santal“.
Druhý hlavní aktér, mimóza, pro mě byla zprvu k nenalezení. Než mi došlo, že tady nevíří a neperlí, jako to mimóza, dávkovaná lehkou rukou, umí. Tady její pyl, ztěžklý medem dolehne na kůži jako sladký a neprodyšný příkrov.
V této poloze vůně vydrží víceméně beze změny celé hodiny. Takže pokud pátráte po výrazné, sladké květinovce, válcující vše živé, je tohle jedna z možností.

 

No. 2  Vanille Verte de Sava & Osmanthus de Sichuan

Bezprostředně po nástřiky mě napadá „rýžová kaše s vanilkovou příchutí“. Ale i když tahle vůně začíná jako gurmánka, rozhodně tak nekončí. Vlastně bych ji zařadila spíš do rodiny „floriental“, což vzniklo složením slov „floral“ a „oriental“. Tu orientální notu tady hraje pryskyřice elemi a tu květinovou osmanthus.

To jsou složky, které by měly zaručit úspěch i když by to nebylo nic převratného. Co ale ty slané akvatické tóny? pokus o originalitu? A to bílé, prádlové pižmo? Bohužel to pro mě a na mě nedopadlo dobře. Vůně je ve své střední části jakoby zadušená prostěradlem vymáchaným v mořské vodě.

V dojezdu prostěradlo mizí a zůstává klasický sladký vanilkovo-ambrový akord. Na rozdíl od jedničky je tahle vůně intimnější, nejde tak výrazně do prostoru.

No. 3 Bushman’s Candle du Nababeep & Encens d’Arabie Heureuse

Tahle se mi líbí z kolekce nejvíc. Vlastně se mi líbí hodně! Je to kadidlovka a není to kadidlovka. To, jak se v úvodních akordech mísí hořký pomeranč s kadidlem, mě přímo nadchlo. Škoda, že je to tak krátké. Pomeranč už ze své podstaty nemůže vydržet dlouho. Ale napadlo mě, že bych něco takového chtěla. Voňavku, kde je jen hořký pomeranč a kadidlo. Nevíte o něčem takovém?

Nedávno jsem psala článek o ambře, kde jsem uváděla typy pryskyřic, které je jako náhražka pravé ambry používají. A tady se vám představí labdanum v celé své kráse. Takže ambrovka? Ne. Tohle je přímo přehled pryskyřic, podpořených dřevy a kouřem. Koncert, kdy každá hraje svůj part a ladí jim to, jen tu a tam si některá vystřihne malé sólíčko. A je celkem jedno, jestli jsou, nebo nejsou přírodního původu. Je to krásně barevný kaleidoskop ještě ozvláštněný ovocnými fasetami jasmínu.

Tak jo. Díky trojce beru zpět svou skepsi z úvodu. Ševče zkoušej to dál a posunuj hranice, máš na to. Držím palce!

Reklamy

Nebuďte sprostí, lidi.

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s